Jednu z Cen Přístav, které uděluje Česká rada dětí a mládeže zástupcům veřejné správy a samosprávy za jejich významnou podporu mimoškolní činnosti s dětmi a mládeží, dostal starosta Městysu Křivoklát Mgr. Milan Naď.
• Jak jste prožil vlastní dětství?
Dětsví jsem prožil krásně v zajetí dobrodružné literatury. Všechno jsme s kamarády zkoušeli realizovat. Bavilo mě vše, co se týkalo přírody, sportu. Naštěstí v naší době nebyly počítače a videa, proto jsme trávili venku všechen svůj volný čas. Mámy nás hledaly mnohdy potmě, aby nás zahnaly domů.
Byl jsem v Pionýru, dělali jsme výlety i na kolech, sbírali kaštany pro zvěř a jezdili na letní tábory. Měli jsme fajn vedoucí, ale hlavně jsme se uměli zabavit sami. Dnešním dětem to však chybí, jsou příliš konzumní. To je chyba nás dospělých. Nemáme na ně čas, proto jsou jim podsouvány různé berličky v podobě drahých hraček a podobně.
• Vedl jste nějaký kolektiv dětí a mládeže i v mládí, nebo Vás k tomu přivedlo až působení na škole?
Vždy jsem se nějak podílel na práci s dětmi. Oficiálně jsem žádný oddíl nevedl. Když jsem dosáhl dospělého věku, pomáhal jsem třeba jako dospělák při školních výletech na základní škole. Pořádali jsme s kamarádem dětské dny pro místní mateřskou školku. Získali jsme tehdy i podporu podniku, u kterého jsme pracovali. Po nástupu na učitelské místo na Kladně jsem organizoval pro svoje kluky ze třídy parádní výlety do Slovenského ráje. Moc mi pomáhalo, že jsem se svými rodiči díky tátovu zaměstnání poznal velkou část tehdejšího Československa.
• Pořádáte tábory pro děti z Křivoklátska. Kolik let už to děláte?
Naše tábory mají dlouhou historii. Nejprve to byly dětské tábory pro zaměstnance lesnických učilišť. Potom se odbory, které tábor pořádaly, v roce 1995 zrušily, a my jsme zůstali bezprizorní. Protože jsme chtěli zachovat celou myšlenku a filozofii tábora, včetně nás, party vedoucích, museli jsme najít cestu, jak vše zlegalizovat. Tak vzniklo naše Občanské sdružení Dětský tábor, jako nezisková organizace. V té době to nebylo tak běžné jako dnes.
• Můžete nám ty tábory nějak přiblížit? Podle fotek tam jezdí každoročně spousta dětí a mladých lidí – čím jsou pro ně ty tábory tak zajímavé? Máte nějakou činnost i během roku?
Kapacita tábora je cca 100 dětí, podle tábořiště. Jsme zcela soběstační v provozu, včetně kuchyně i uklízečky. Teď se pochválím. Na náš tábor se vrací každý rok 80% našich dětí, protože ti nestarší už jet nemohou. Na jejich doporučení přicházejí další kamarádi, bohužel musíme z kapacitních důvodů ty poslední odmítat. Z nejstarších dětí si vybíráme budoucí vedoucí. Tábory jsou hravé, každý tábor je vždy zaměřen celotáborovkou na určitou oblast. Koneckonců, na našich webových stránkách máme celou naši historii. Každý detail tábora je propracován. 
Děti se nenudí ani hodinu, proto se jim s námi tábor líbí. Tábor dělají dospěláci, a ty máme nejlepší. Jezdí kvůli dětem a také kvůli sobě, ne kvůli penězům.Ty u nás stále ještě i v dnešní komerční době nehrají žádnou roli. Hlavním vedoucím jsem od založení sdružení. Předtím jsem býval vedoucím u kluků. Tábor začínáme připravovat vlastně již od září a pracujeme na něm celý rok až do jeho začátku. Také pořádáme podzimní a jarní srazy dospěláků, na kterých hned zkoušíme nově vymyšlené hry. Jádro našeho sdružení asi pěti lidí se však musí vidět častěji, aby práce na novém táboře zdárně pokračovala.
• Podílíte se osobně i na jiných akcích pro děti a mladé lidi u Vás v kraji?
Do okresu se mi podařilo přivést Adaptační kurzy pro 1. ročníky středních škol. Teď jako starosta nemám na další činnosti čas.
• Co děláte pro děti a mladé lidi ne jako hlavní vedoucí tábora, ale jako starosta Křivoklátu? Považujete něco za úspěch?
V poslední době je to určitě vybudování dětského hřiště v parku na Křivoklátě. Stálo to hodně úsilí. Podařilo se dát dohromady jednak peníze, ale hlavně lidi, to vše s pomocí občanského sdružení Děti Křivoklátska. Žáci SOUL Písky s učiteli odborného výcviku pomohli odborně, stavební firma poskytla mechanizaci. Tátové a mámy s dětmi nenechali celou realizaci na holičkách a svou dobrovolnou brigádní činností dotáhli celou akci do zdárného konce. Dětem předali hřiště Mikuláš a andělé s čerty minulý rok
• Jsou Vaše děti členy nějakého sdružení, oddílu? Jezdí s Vámi na tábory?
Všechny moje děti prošly táborem, již jsou dospělé. Jezdily jako děti a pracovaly také jako vedoucí. Dnes zůstala jen nemladší dcera, která studuje vysokou školu a působí jako vedoucí.
• Prozradíte čtenářům, jaké jsou Vaše koníčky – co děláte nejraději, když nemusíte pracovat?
Mám jich asi hodně, protože je všechny pořádně nestíhám. Jsem rybář, rád soustružím a vyrábím předměty ze dřeva, jezdím na motorce, někdy i na čundr vyrazím nebo na lodi po řece Berounce.
• Máte nějaké životní krédo ? Chcete něco vzkázat čtenářům?
Nevím, zda je to životní krédo. Děti jsou velmi vděčné za projevený zájem ze strany dospělého a stojí za to se jim plně věnovat, zvlášť v dnešní uspěchané době. Největší odměnou pro mne bývá bezelstný šťastný úsměv dětí, když se jim líbí to, co jsme pro ně vymysleli a zrealizovali. Děti jsou bezprostřední a mně je s nimi a pro ně dobře.
• Co pro Vás znamená udělení Ceny Přístav?
Jak víte, jsem teď starostou, a to je práce, kde není moc okamžiků radosti. Právě když jsem obdržel vaše pozvání k předání ceny, byl jsem moc dojat, protože v práci ne vše klapalo tak, jak bych si představoval. Nejdříve jsem kamarádům řádně vyčinil, že si takové ocenění nezasloužím, ale uvnitř mne to krásně pohladilo duši. Uvědomil jsem si, že mám kolem sebe lidi, kteří vidí a vnímají druhého člověka. Ceny „Přístav“ si moc vážím, je to pro mne záležitost srdce.
Každá akce, která je nezištně pořádána pro děti, je moc fajn, Bambiriádu nevyjímaje.
Na závěr mám jedno velké nesplnitelné přání: aby mi bylo o několik let méně a mohl jsem pro děti ještě vymýšlet a realizovat tábory i jiné akce. Moje žena sice tvrdí, že nestačím ani zestárnout, protože žiji jejich problémy a vymýšlím ptákoviny, ale čas se zastavit, bohužel, nedá.
