Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) již osm let uděluje každoročně Cenu Přístav za významnou podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží. Jejími laureáty tradičně bývají zástupci veřejné správy a samosprávy. Letos ČRDM udělila těchto cen pět, včetně jedné mimořádné. Jedním z laureátů se tento rok stal i starosta města Pacova Bc. Lukáš Vlček. Pro ty, kdo Pacov neznají, upřesníme, že toto město leží v okrese Pelhřimov.
Lukáš Vlček se již od svého nástupu do funkce starosty Pacova velmi zajímá o oblast volnočasových aktivit dětí a mládeže. Snaží se je podporovat, a to všemi možnými způsoby, tedy nejen po stránce finanční. Akcí pro děti a mládež se neúčastní pouze jako starosta či organizátor, ale leckdy se tu objevuje i v jiných rolích, například coby rozhodčí při sportovních utkáních apod. Širokou nabídku volnočasových aktivit pro děti a mládež považuje za velmi důležitou, jelikož si plně uvědomuje její význam v boji s negativními společenskými jevy, jako jsou například zneužívání alkoholu a drog, kriminalita apod. Tohoto mladého úspěšného muže jsme vyzpovídali těsně poté, co z rukou předsedy ČRDM Aleše Sedláčka převzal Cenu Přístav 2009.
• Jedním z Vašich navrhovatelů na Cenu Přístav je i Asociace turistických oddílů mládeže, oddíl TOM Kamarádi Pacov. Jaký dojem máte z toho, že jste na jeho členy takto silně zapůsobil?
Moc mile mě překvapili. Já jsem s pacovskými tomíky jako dorostenec projezdil mnoho koutů naší republiky, Slovensko i další zahraniční státy. Takže jsem téhle organizaci moc vděčný. Hlavně Vaškovi Hrobskému za to, co pro nás, když jsme byli malí, dělal. Protože on je tím, který má přebírat takovéhle ceny; on je tím, který práci s dětmi dává svoji duši a svůj veškerý volný čas. Takže chci tomíkům za to všechno velice poděkovat.
• Takže jste i Vy sám jako malé dítě jezdil na tábory. Působil jste poté na táborech i jako vedoucí?
Ano, na tábory jsem jezdil už odmalička. Do asi zhruba tak páté třídy základní školy jsem chodil do Skauta. Jinak od první třídy jsem už dělal atletiku. Jezdil jsem na různá soustředění, zúčastňoval se závodů. Dnes v tomto atletickém oddíle jsem už na pozici trenéra nebo tam spíše působím jako vedoucí různých mládežnických vrstev. Řekněme od páté třídy základní školy do třetího, čtvrtého ročníku na gymnáziu jsem navštěvoval turistický oddíl a jezdil na turistické tábory, což znamenalo, že jsem byl téměř každý víkend někde venku. Takže to byly řekněme tři oddíly do začátku dospělosti, do 18 let.
• Působil jste prý i ve sdružení Via Rustika …
Ano, tam jsem i v současné době. Dělám tam předsedu. Via Rustika je organizace, která funguje na bázi rozvoje venkova, respektive na bázi programu Leader, což je princip spojování soukromého a veřejného sektoru při rozhodování na venkově. Via Rustika je spíše vzdělávací organizace. S kolegy pořádáme různé vzdělávací kurzy pro skupiny jako jsou matky na mateřské či lidé, kteří si chtějí zvýšit kvalifikaci, i pro určitou specifickou oblast zemědělců v agroturistice a podobně. Je to organizace, která spojuje šest mikroregionů v západní části Vysočiny.
• Před zhruba třemi lety jste převzal také funkci starosty města Pacova. Tenkrát Vám, jestli to mohu prozradit, bylo pouhých 24 let. Setkal jste se někdy kvůli Vašemu nízkému věku s despektem ze strany kolegů nebo obyvatel Pacova?
Nemyslím si, že by věk byl nějakou překážkou. Přeci jenom já v Pacově ‚dělám do fotbalu, atletiky, hokeje‘, ochotničím tam, navštěvoval jsem tamní turistický oddíl, takže v Pacově znám hodně lidí. Tito lidé zase na druhou stranu měli možnost poznat, že jsem takový, že když se do věci ‚zakousnu‘, tak mám takový ten ‚tah na bránu‘, že dokáži věci organizovat a dávat lidi dohromady. Ono na té komunální úrovni, když lidem už od mladšího věku ukážete, že chcete něco dělat, jste aktivní, tak pak věk není problém. Chce to se snažit.
• Jaká je u Vás v Pacově podle Vašeho názoru současná mládež?
No, v řadě případů hodně nevycválaná (pousmání). Ale zase na druhou stranu, Pacov je úžasný v tom, že má celkem rozvinuté spolkové prostředí, že je tam hodně spolků, a to jak v kulturní oblasti – ať už to jsou různé folklorní spolky nebo umělecké – ochotníci, malířské kroužky pro děti a podobně – tak i v oblasti sportovní – v Pacově je fotbalové družstvo, atletický a volejbalový oddíl, hraje se tam i tenis, stolní tenis, působí tam tomíci i některá hokejová družstva. Takže tím, že je v Pacově hodně takovýchto záležitostí, mají tamní děti hodně velký rozsah činností, do kterých se mohou zapojit. To je jedna věc, to je oblast nabídky. Pak je tu ale věc druhá, a to určitý vliv dnešní společnosti na děti. V tomto směru si myslím, že by společnost na děti měla být trochu tvrdší nebo hlavně tvrdší v rodinách, to je věc druhá. Jinak Pacov, myslím si, dokáže dětem nabídnout opravdu maximum, co jde. Nevím o tom, že bychom byli schopni jim v této chvíli nabídnout víc. Pak je ale otázka, jestli ony jsou schopny naši nabídku reflektovat. Dnes ale není v Pacově dítě, které by neprošlo několika spolky. A takový spolek, myslím si, že mu dává opravdu hodně, a to i společenské nebo morální výchovy. Není tu pro děti tím pádem prostě jen škola nebo rodina, ale i spolková činnost, do které se děti samy zapojují.
• Přečetla jsem si také, že se město Pacov podílí i na mnoha projektech, které rovněž mají zpříjemnit dětem jejich volný čas. Jmenovat mohu například rekonstrukci nedalekého rybníka Doláku, z kterého má vzniknout nové koupaliště. Napadlo mě v této souvislosti, zda Vám při takovýchto počinech pomáhá také samotná pacovská mládež? Například jako dobrovolníci.? Jestli máte v tomto ohledu i u Vás v Pacově s dobrovolnictvím mládeže nějaké zkušenosti?
Zrovna u rekonstrukce rybníka Doláku nám pacovská mládež nepomáhala. Pacov je součástí mikroregionu Stražiště. Tento mikroregion má 20 obcí. Jsou to většinou menší obce. My se v nich snažíme pracovat na bázi komunitního plánování hodně s mládeží, a to při různých typech projektů, jako jsou například výstavby dětských hřišť nebo kluboven. Takže u rekonstrukce Doláku k zapojení mládeže nedošlo, jednalo se spíše vyloženě o jednoduchou opravu koupaliště. Ale pracujeme i na řadě jiných projektů, do kterých se snažíme děti a mládež zapojit, ať jsou to děti starší nebo třeba až po ty nejmladší. Když například v Pacově pracujeme na výstavbě dětského hřiště, svezou se děti z toho daného regionu nebo oblasti nebo ze sídliště i jejich maminky a já jim řeknu: ‚Podívejte, tady máme půl milionu. Pojďte mi poradit, co by na dětském hřišti mělo být, co chcete, aby tam bylo.‘ Takže u Doláku to zrovna takto nefungovalo, ale máme v tomto směru v Pacově řadu jiných projektů. Co se týče současných zajímavých projektů v Pacově, rád bych upozornil na rekonstrukci tamního zámku. Podařilo se nám totiž konečně sehnat čtyřicet milionů na kompletní opravu pacovského zámku (celkový rozpočet byl zhruba šedesát pět milionů), který bude sloužit hodně právě pro děti. Zámek má úžasnou strategickou polohu mezi dvěma základními školami, takže v něm bude knihovna, muzeum a prostory určené právě pro děti. Je tam také hodně prostoru, který mohou využít tamní spolky, například pro klubovny a podobně.
• A jaké zaznamenáváte reakce u dětí a mládeže, popř. jejich rodičů? Ocení po takovýchto Vašich bohulibých počinech Vaši práci? Dávají Vám svou radost a spokojenost najevo?
Já mám v Pacově, řekl bych, docela dobrou zpětnou vazbu, protože, jak tamní děti trénuji, ať už se jedná o fotbal, atletiku nebo děti od hasičů, nebo se také zároveň snažím chodit přímo do škol a hodně se zapojovat do jejich činností, můj přístup je takový, jak bych to řekl …, vulgárně bližší. Naše komunikace funguje většinou na bázi tykání. V tomto směru mi je v podstatě jedno, že oni jsou žáci páté třídy základní školy a já jsem starosta. A snažím se místní lidi do různých projektů více zapojit. Aby mi pak neřekli:‚Ty jsi udělal něco a vůbec ses s námi neporadil.‘ Takže si myslím, že zpětná vazba je v Pacově v tomto ohledu zatím dobrá.
• A ještě mám na Vás poslední otázku: Co byste si nejvíc přál, aby se v oblasti dětí a mládeže v naší republice změnilo? Jestli v této oblasti v současné době vidíte nějaký zásadní problém?
Hm, to je docela těžká otázka. Já bych jako velký problém, který považuji za jakousi časovanou bombou, viděl oblast školství, podle mého názoru velkou podfinancovatelnost školství a zároveň absenci autorit ve školství. Tím, že je školství nedostatečně financované, není schopné plnit tak důležitou funkci, jakou si myslím, že škola plnit musí. Myslím si, že dnes ne rodina je tím hlavním prvkem, který formuje osobnost dítěte, respektive společnost jako takovou, ale je jím hlavně škola. A když školství nebude mít řadu kvalitních učitelů a dostatek finanční podpory, bude to mít, myslím si, i zásadní negativní vliv na společnost jako takovou, protože ty děti musí někde vyrůst – a vyrůstají ve škole.
• Děkuji za rozhovor.
Za málo. Na shledanou.
