Blíží se třetí odpoledne, nejlepší čas vypravit se s dětmi na Bambiriádu, obhlédnout si aktivity na příští školní rok anebo ještě honem zajistit letní tábor.
Vedro, vedro, vedro. Začíná sice trošku foukat a sem tam zakryje žhavé slunce mráček, ve stanech je však dusno k zalknutí. Od západu se už půl hodiny černočerně mračí, ale bambiriádní louka na pražském „Kulaťáku“ je stále plná lidí a dětského štěbetání.
A pak se ve chvilce téměř letní pohoda mění v drama.
Poryvy větru rvou bočnice velkých stanů a házejí dovnitř spršky vody. Malé stánky hrozí zřícením – a také se jich několik poroučí k zemi. Louka je v minutě prázdná – kam se všichni poděli, než bys řekl „švec“?
Záchranou jsou velké stany po obvodu louky a dvě velká šapitó. V každém z nich se tísní desítky lidí – organizátorů i rodičů s dětmi.
Déšť bubnuje na plachty tu jemněji – tu silněji, mezitím rachotí hrom, pak louku zasype závěj krup a vichr si pohrává se střechami padlých stánků. Zmoklí majitelé se snaží zachránit, co se dá – tamhle nesou kufr propagačních materiálů a náruč dalších promočených drobností ke šťastnějším sousedům, onde se dva zoufalci snaží udržet v poryvech větru a deště aspoň střechu svého stánku…
Zelený stan Kooperativy se kutálí jak větrný míč napříč loukou. Ze skautského zázemí vyráží do lijáku houfek dobrovolníků, odhodlaných ho zadržet, než poškodí sebe i další stany…
Podařilo se! Teď ještě rychle rozebrat konstrukci a uklidit vše pod střechu.
Nejhorší lijavec pomalu ustává a odvážlivci se vydávají deštěm domů. Zástupci jednotlivých spolků dětí a mládeže, kteří měli na starosti program, zabezpečují stany s pomůckami na noc a vytrácejí se také.
Je něco po páté a v pražském bambiareálu je pusto. Některé menší stánky zmizely a u brány se radí pár organizátorů se „SOSkou“ – Skautskou ochrannou službou, která převezme starost o areál na dnešní noc.
Ráno přece musí všechno znova fungovat… i přesto, že předpověď hlásí občasný déšť.
