Rázné povely a nástup čestné stráže. Armádní zástavy, uniformy. Vojenská hudba.
Kytice a věnce se stuhami. A ovšemže proslovy – čtené i ty přednášené spatra. A symbolická minuta ticha. A státní hymna… Paprsky odpoledního slunce dopadly na právě odhalený pomník: hodnost, titul, jméno a příjmení. A pod nimi celoživotní zásada stručná jako rozkaz: „Vydržet“.
Dne 24. září 2014 byl v areálu Posádkového velitelství Praha odhalen pomník jeho čestného příslušníka, armádního generála Tomáše Sedláčka. Důstojníka, který za druhé světové války bojoval proti nacistům na západní i východní frontě, také na Dukle i ve Slovenském národním povstání. Válečného veterána, kterého potom komunistický režim obvinil z velezrady a ve vykonstruovaném procesu odsoudil na doživotí. V roce 1960 byl generál Tomáš Sedláček sice propuštěn, ale rehabilitace se dočkal až po roce 1989. Zemřel 27. srpna 2012 ve věku 94 let.
„Vzdor obrovskému zdravotnímu hendikepu, jímž byla ztráta zraku, překypoval energií, nápady i velice osobitým humorem. Zůstal skromným mužem, i přes všechny vyznamenání a další pocty, jichž se mu dostalo, a sám sebe nepovažoval za hrdinu. Říkal, že tisíce lidí prožily mnohem krutější osud než on – a on sám měl jen to štěstí, že se dožil svobody. Když mluvil o svém životě, nikdy nepoužíval berličku silných slov a nestěžoval si. Právě proto ho poslouchali i mladí lidé, a hlavně mu věřili. Byl příkladem vlastence, demokrata, čestného a upřímného člověka a také vojáka, který vždy splní svou vojenskou přísahu, protože to považuje za jediné správné a možné,“ přiblížil osobnost generála Sedláčka vojenský historik Jiří Bílek.
O osobní vzpomínku se s přítomnými podělil náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Petr Pavel: „Když jsem se při jednom ze svých návratů ze zahraničí potkal s generálem Sedláčkem a ptal jsem se ho, co za tu dobu se událo nového, řekl, že všechno při starém, ale že má novou holku a že mi ji při nejbližší příležitosti ukáže. Ať se nedivím, že je mladší, ale že si určitě zvykne.
Když jsem potom – vlastně několik hodin předtím, než generál Sedláček skonal – byl za ním na návštěvě v motolské nemocnici, tak zřejmě už věděl, že z té postele nevstane… Přesto ale měl řadu konkrétních poznámek, návrhů, doporučení, co bychom měli dělat, na co nemáme zapomenout, a než jsem odešel, tak mně ještě nabídl tykání na výraz uznání a přátelství, čehož si velice vážím…“
Slavnostního odhalení pomníku v pražských Dejvicích se zúčastnila odhadem stovka lidí: kromě výše jmenovaných rovněž předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček, náměstek ministra obrany Bohuslav Dvořák, zástupci rodiny generála Sedláčka a Společenství přátel armádního generála Tomáše Sedláčka posádka Praha, radnice Městské části Praha 6, sokolové, skauti, představitelé Československé obce legionářské, Konfederace politických vězňů ČR a dalších organizací včetně České rady dětí a mládeže… 
A také autor generálovy busty – student čtvrtého ročníku Akademie výtvarných umění Petr Lacina a autor pomníku akademický sochař Petr Siegl: „Pro nás to byla pocta, pro nás to byl nádherný úkol. Setkali jsme se se skvělými lidmi; měli jsme množnost nahlédnout do historie jednoho osudu, který ovšem je spojen s osudem celého národa,“ podotkl profesor Siegl, když mluvil o jejich práci. Pomník byl financován z výtěžku veřejné sbírky.
K události odhalení pomníku byla vydána jako příležitostný tisk padesátistránková publikace „Neobyčejný příběh obyčejného člověka“. Lubomír Adamus a Jiří Bílek v ní citují životní krédo generála Tomáše Sedláčka: 
„Pravda je relativní a záleží na pohledu každého jednotlivce, jak se na konkrétní událost dívá. Jsou ale některé zásady, které slušný člověk nemůže nikdy porušit. Zásady spravedlnosti, tolerance, slušnosti, demokracie, lidských práv a řada dalších. Věřím, že jsem se žádné z těchto zásad nezpronevěřil, že jsem bojoval ze všech sil proti nenávisti, krutosti, nesvobodě a fanatismu jakéhokoliv druhu. To, že jsem měl možnost proti těmto záporným hodnotám aktivně bojovat, považuji za velké štěstí…“
