Projekt 72 hodin pro nás znamená už jistou tradici.
Do této dobrovolnické akce jsme se letos zapojili již pošesté. Posledních pět let jsme pomáhali s úklidem v mateřské školce v Praze, ale pro letošek jsme se museli bohužel omluvit. Čekalo nás totiž něco jiného. Díky spolupráci s Národním památkovým ústavem byla tentokrát jedinečná možnost pomoci některé z českých památek a užít si ji tak i po „zavíračce“…
A tak jsme si vybrali zříceninu hradu Trosky v Českém ráji. Jednak to bylo pro nás z dopravně dostupné, a jednak jsme také chtěli pomoci tomuto legendárnímu místu. Na celé akci bylo zajímavé také to, že jsme nocovali „na základce“ v Rovensku pod Troskami – na stejném místě, kde jsme před 11 lety byli na naší první oddílové víkendovce.
Do účasti jsme hecovali nejen staňáky, ale také jejich rodiče. Ti se nezalekli, a několik z nich skutečně dorazilo. Dva tatínkové s námi vydrželi dokonce celý víkend a další pak přijeli pomáhat během soboty.
S kastelánem Trosek jsme se dohodli, že vyčistíme okolní les od popadaných větví, a tak jsme se pustili do díla. Po prvotním nadšení z práce jsme brzy pochopili, že sbírání větviček tloušťky asi tak dvou centimetrů není žádná výzva, a tudíž jsme si práci upravili a z lesa jsme začali tahat větve a klády opravdu obří. Sem tam nějaký odpadek, a jinak větve, klády, dříví… Šlo to jako po másle.
Staňáci kupodivu vydrželi makat opravdu dlouho, no, vlastně až do oběda. Uvařili jsme na hradě gulášovku, odehnali turisty, kteří si polévku chtěli koupit, a my se pak konečně mohli najíst. Bylo to fajn, hrad je vážně kouzelný a malebný. Druhá část odpoledne byla ve znamení úklidu druhého svahu a tahání ještě větších klacků, ježdění po zadku z kopce a poslouchání pochvalných řečí od kolemjdoucích turistů – mnohdy i v cizím jazyce – ten den se na hradě otočilo 850(!) návštěvníků.
No, a potom! Ve čtyři pan kastelán hrad uzavřel a my ho měli jen pro sebe. Ukázal nám každé zákoutí, řekl nám, jak to s hradem bylo v historii, jak to s ním vypadá dnes a jak by to s ním mohlo být do budoucna. Bylo parádní počasí a výhledy byly kouzelné. Když se začalo stmívat, celý hrad měl zvláštní atmosféru, plápolající oheň házel zajímavé stíny… no, romantika. Stejnou romantikou pak byly i pečené buřtíky a několik písniček zpívaných při kytaře.
Připočteme-li k tomu ještě živý telefonát do Rádia Junior – mluvili jsme přímo z hradu, říkali jsme, jak se tu máme – a reportáž do Zpráviček ČT :D, kterou namluvila naše Bára a v pondělí ji pak odvysílali, bylo to skvělé!
Neděle pak byla jako stvořená pro malou procházku po okolí a pouštění draků při bezvětří.
Byl to podzimní víkend, jak má být, a jedinou kaňkou na něm bylo to, že jsme nakonec na hradě nepřespali. To ale napravíme příště! Je to velká výzva!
