V Pionýru (podobně jako v mnoha dalších neziskovkách) jsme si v poslední době vyzkoušeli novou sportovní disciplínu, která je typická tím, že ať člověk dělá, co dělá, pořád mu schází čas…
Pravidelná činnost pionýrských skupin a oddílů je pozastavena, ale to neznamená, že se nic neděje. Oddíloví vedoucí a instruktoři pomáhají, kde se dá. Po celé republice běží šicí stroje a ti, kteří to umí, šijí roušky, ti, kteří to neumí, třeba stříhají materiál. Do celé republiky jsme rozeslali téměř 500 metrů pionýrské látky, aby ho bylo dost – kdyby ještě byla, využilo by se jí mnohem víc. Když je hotovo, další roušky roznášejí tam, kde je potřeba. Všechno je nutné dělat hlavně rychle.
Hrajeme také o tiskový čas – tedy aspoň ti z nás, kdo mají doma 3D tiskárny a pomáhají s výrobou komponentů na respirátory. Odborníci (konkrétně firma Průša) mají schémata i materiál, ale jejich stroje běží naplno, a tak vítají každou pomoc.
Vrásky na čele nám dělají i nemilosrdně ubíhající vteřiny, minuty a hodiny, které zbývají do předem připravovaných místních i republikových akcí. Musíme se rozhodovat, které akce posuneme na vhodnější dobu a které prostě zrušíme.
Nevíme, jestli se bude konat největší závod sezony – letní tábory. A tak se na něj stále připravujeme, ale je dost dobře možné, že se pár dní před startem dozvíme, že vůbec nebude, anebo se poběží podle úplně jiných pravidel…
V čem je ještě tohle sportovní odvětví neobvyklé? Nejspíš v tom, že všichni, kdo se do něj zapojili, si určitě přejí, aby vše skončilo dřív, než ho budeme ovládat opravdu mistrovsky… Držíme palce všem, kdo taky právě závodí s časem!
#roušky