O prázdninách roku 1913 tábořili skauti poprvé v podsadovém stanu. Vynález přestál bez velkých změn více než století a dodnes je vedle indiánských týpí základní součástí skautského tábora. Na mezinárodních skautských setkáních vzbuzuje tento unikát pravidelně velkou pozornost, čeští skauti a skautky takto podsadu představili i v srpnu na Světovém skautském jamboree v Jižní Koreji.
Pouhý rok po prvním skautském táboře v českých zemích, uspořádaném Antonínem Benjaminem Svojsíkem, se na letní tábor vydalo minimálně čtrnáct dalších skupin. Jednou z nich byla i družina Ostřížů pod vedením Jana Pulkrábka – Žána, pravděpodobného autora českého unikátu – podsadového stanu.
„Jednou z věcí, kterou Žán předčil i zakladatele skautingu, bylo zvláštní vyzvednutí některých stanů, kterým účastníci bojovali proti vlhnutí slamníků. Zajistili si tak ve stanu i větší prostor,” líčí vedoucí Skautského archivu Roman Šantora.
Pulkrábek tábořil s ženou a dětmi a skupinou chlapců v březovém háji nedaleko Kácova u Sázavy, u Pelíškova Mostu. Zde se tedy nachází i kolébka fenoménu, který čeští skauti a skautky neopustili dodnes.
Podsady se od léta 1913 rychle rozšířily, skauti umění postavit si malé obydlí z krajinek naučili i rakouské bratry. Ti své podsady dokonce zdobili truhlíky s květinami.
Na výrobu podsad se používaly různé materiály: tyčovina, větve, chvojí, rákos, sláma i proutí. Skautští vedoucí oceňovali, že stavba podsady je pro kluky a holky na táboře zkouškou trpělivosti i zručnosti, u níž jakýmkoliv odbytím práce potrestají sami sebe. Podsadový stan se tedy kromě příbytku stal i nástrojem výchovy.
V současnosti se na skautských táborech ve velké míře používají také indiánská týpí a kvůli kratší době táboření oddíly nakupují i skládací podsady z prken.
Česká podsada pravidelně budí údiv na mezinárodních akcích, kde je skauti a skautky představují světu. Stejnou reakci očekává i výprava na Světové skautské jamboree v Jižní Koreji letos v srpnu. Kvůli ceně dopravy budou čeští skauti podsadu vyrábět až na místě.
Stejně jako příbytek skautů a skautek, ani struktura táborových dní se příliš nezměnila. Skládá z her, společné práce – třeba v kuchyni nebo při přípravě dřeva na topení, rukodělných aktivit, ze sportu a pohybu obecně, poznávání přírody, odpočinku a získávání užitečných znalostí a dovedností.
Kluci a holky se o sebe na táboře musí do velké míry postarat, což rozvíjí jejich samostatnost, sebedůvěru, praktické dovednosti i odpovědnost. Na mnoha úkolech i hrách ale pracují společně, díky čemuž posilují schopnost spolupráce, empatie a vzájemné pomoci.
„Na skautský tábor letos vyrazí více než pětatřicet tisíc kluků a holek, Junák – český skaut pořádá přes dvanáct set táborů. Díky laskavým dárcům, kteří odpověděli na naši fundraisingovou výzvu, na ně mohly jet i děti z rodin v nepříznivé finanční situaci. Mohli jsme totiž vybudovat program Dostupný skauting a podpořit v rámci něj více než 250 kluků a holek, pro jejichž rodiče by bylo těžké uhradit poplatek za tábor,” uvádí skautská tisková mluvčí Barbora Trojak.
Skautské tábory navazují na celoroční činnost oddílů a družin a děti, které na ně jezdí, se většinou dobře znají mezi sebou i se svými vedoucími. Tábory jsou nekomerční a jejich program i technické zázemí zajišťují skautští dobrovolníci – vedoucí – kteří s dětmi v oddílech pracují již během školního roku.