Odhaduje se, že na světě existuje na 5000 různých domorodých národností obyvatel, kteří mají silné vazby na své přirozené prostředí a mají výrazné sociálně-ekonomické, politické, kulturní a náboženské rysy. I přes jejich geografické rozptýlení ve více než v 70 zemích po celém světě a jejich sociokulturní rozmanitost, jsou tito lidé často konfrontováni s podobnými hrozbami a výzvami.
Není náhodou, že Organizace spojených národů vyhlásila rok 2019 Mezinárodním rokem ohrožených domorodých jazyků, protože většina z 2680 jazyků, které mohou zmizet, je domorodé povahy. Je také alarmující, že téměř polovina ze 400 obránců životního prostředí a lidských práv zabitých v roce 2017 byli domorodí obyvatelé, kteří zemřeli při obraně svých individuálních a kolektivních práv. I v současnosti jsou v Latinské Americe, Africe, Asii, Evropě nebo Arktidě hlášena násilná úmrtí původních obyvatel a těch, kdo je hájí.
Domorodé národy jsou také ve velkém zájmu papeže Františka, který je označil za „živou výzvu k naději“, což nám připomíná „že lidé mají společnou odpovědnost v péči o společný domov“. Účastníci poslední synody biskupů pro panamazonský region měli možnost naslouchat silným svědectvím domorodých představitelů trpících novými formami kolonialismu.
A proč jsou tyto národy výzvou k naději? Více se dočtete v článku zde:
https://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=2579446&apc=zzvx1–