Letošní tábor PS M. Očadlíka Holešov byl motivovaný obdobím 2400–2200 př. n. l. Kdo se zajímá o dějiny, asi tuší, že jsme se tentokrát „propadli“ do období Keltů.
Hned první den jsme se seznámili s posvátným místem a dozvěděli se, že s námi budou komunikovat božstva skrze posla Emailuse. Šest kmenů – Bójové, Skordiskové, Helvétové, Ambarrové, Piktové a Venétové – přišlo pomoci najít uneseného druida Mungana. Tyto kmeny mezi sebou nejen zápasily, ale také vzájemně spolupracovaly a pomáhaly si. Kmeny plnily nejrůznější záludné úkoly. Například vybudovat svatyni, zaplnit vyschlou studnu nebo se vypravit do Podhradského opida a vykonat zde dobré skutky.
Kmeny byly složeny z chlapců i dívek věkově smíšených. V rámci kmenů probíhala vzájemná pomoc a spolupráce, starší pomáhali mladším a mladší se od starších učili. Proto jsme všichni velmi přivítali jeden den změnu, kdy jsme měli rozdělené programy. Kluci měli v lese bojový výcvik, nacvičovali pořadová cvičení a vyráběli štíty a „saně“ na dřevo. Dívky pletly košíky, šily kožené váčky na peníze, vyráběly přírodní mýdlo a přírodní masti. Mezi tím si děvčata i zatancovala keltské i moderní tance. Všichni táborníci se v průběhu dozvěděli spoustu informací o životě Keltů.
K zajímavým besedníkům patřil druid lesník, který nám povídal o lesu i jeho aktuálním stavu. Další zajímavé bylo povídání od druida energie, který nám vyprávěl o energiích, intuici, o auře i třetím oku. Navštívil nás také druid historie, který nás seznámil s životem keltských kmenů a také s jejich přesídlováním. Nejen besedy utvrzovaly keltskou atmosféru, přispěly k tomu také naše kostýmy, hymna, budíček i večerka – vše bylo v keltském stylu.
Keltské zvyky, jejich řemesla i tradice jsme si nejvíce vyzkoušeli na výletě. Vydali jsme se do jedné keltské osady, která leží daleko od nás, poblíž Litomyšle – pravěká osada Křivolík. Tuto osadu založila parta nadšenců, která se také o ni stará. Po přivítání a předání darů nám členové kmene ukázali keltskou kuchyni, měli jsme možnost mlít mouku a z ní si vyrobit placky, které jsme pekli na ohni. Vyzkoušeli jsme si práci pravěkého kováře, u kterého jsme si vlastnoručně vyrazili minci. Vyzkoušeli jsme si také zbraně a štíty a podívali jsme se do obydlí, zkusili jsme obdělávat půdu pravěkými nástroji a navštívili jsme také pohřebiště. Na závěr naší návštěvy se uskutečnil obětní rituál.
Po cestě zpět jsme se ještě zastavili na Hostýně, kde nás čekat sympatický průvodce David, který nás zavedl na zajímavá místa, která mají souvislost s Kelty a keltskou kulturou. Večerní procházka Hostýnem byla pro všechny silným zážitkem. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací o místě, které většina z nás dobře zná, ale netušili jsme, jakou má toto místo souvislost s naším letošním táborovým tématem. Teď už to víme!
Zpět do našeho táborového opida jsme se vrátili po celodenním náročném výletě velmi unaveni, ale bohatší o spoustu prožitků a informací. Kromě keltské tematiky jsme na táboře plnili také další úkoly – naučili jsme se tábornické dovednosti (uzly, morseovka, buzola, ohně), proběhla také dřevorubecká sportovní olympiáda, absolvovali jsme „Pevnost Boyard“ a další hry v lese. 
Nezapomenutelné byly večerní táboráky, kde jsme hráli hry a zpívali písničky. Každý večer končil společným kruhem u ohně, kde jsme hodnotili uplynulý den. Velmi zajímavé bylo i letos setkání se zahraničními dobrovolníky z židovského festivalu, kteří za námi přijeli na návštěvu. Velmi rychle jsme se s nimi seznámili a přijali jsme je mezi sebe. Byli zde mladí lidé z Polska, Francie, Itálie, Mexika a Ameriky. Prožili s námi společně jeden večer a také naši sportovní olympiádu. Byli jsme rádi, že jsme si mohli vyzkoušet naši angličtinu a také že jsme navázali nové kontakty. Loučení s těmito mladými sympatickými lidmi bylo velmi smutné, ale táborový život pokračoval dál…
Jedním z vrcholů letošního tábora byla keltská slavnost, na kterou se sjeli rodiče, příbuzní a kamarádi.
Předvedli jsme našim hostům vše, co jsme se za 12 dnů na táboře naučili. Program se velmi líbil, měli jsme z toho velkou radost. Závěrečný den na táboře byl ve znamení mnohých zkoušek vzhledem k tomu, že nalézt druida Mungana mohli jen ti nejzkušenější a nejlepší z nás. Hned ráno jsme zahájili hledáním našich nejstarších táborníků, kteří byli v noci odvedeni mimo tábor a strávili noc v lese. Dalším úkolem bylo vydržet co nejdéle bez mluvení, a tento úkol byl ještě ztížen tím, že jsme byli připoutáni k sobě ve dvojicích za ruce. Posledním úkolem pro kmeny bylo vyrobit obětní dar za Mungana.
Odpoledne nás čekalo milé překvapení, měli jsme možnost vyjížďky na vozatajském voze. Tuto projížďku jsme si museli “zaplatit“ duhovkami, které jsme po celý tábor získávali za plnění různých úkolů a za práci pro tábor. Všechny kmeny si tuto vyjížďku dopřály – a nelitovaly. Pak následovala slavnostní večeře, kde jsme se všichni sešli u jednoho velkého stolu. Po večeři jsme hodnotili naše společné putování, každý řekl svůj prožitek. Netrpělivě jsme přitom všichni čekali na znamení. To přišlo, až slunce zapadlo. Vypravili jsme se do našich svatyní, kde každý kmen našel část mapy. Jakmile jsme všech šest dílů mapy složili, bylo nám jasné, kde máme druida Mungana hledat.
Ten se nacházel pod osamoceným stromem na velké louce. Všechny kmeny přinesly s sebou také své obětní dary. Jako první k Munganovi přistoupili Bójové, kteří v naší celotáborové hře zvítězili, po nich pak Helvétové, třetí pak Piktové, čtvrtí Ambarové, pátí Skordiskové a na závěr Venétové. Byli jsme všichni moc šťastní, že jsme dorazili k cíli našeho keltského putování a podařilo se nám druida Munga nalézt. Přivedli jsme si ho zpět do našeho opida, kde na jeho počest proběhla velká ohnivá šou. A přesně o půlnoci byl zapálen slavnostní táborový oheň. Letošní keltské dobrodružství bylo úspěšně zakončeno.
V našich srdcích zbydou jen krásné vzpomínky. Před námi byl poslední táborový den, který byl pro nás všechny poslední velkou zkouškou vzhledem k tomu, že nás od rána překvapily přívalové deště, které nám trochu zkomplikovaly balení a úklid. Ale přesto jsme nakonec vše zvládli a s tábornickou ctí jsme mohli v 11 hodin sundat ze stožáru vlajku, zazpívat hymnu a rozloučit se s naším milovaným táborem.
Na táboře jsme prožili spoustu krásných zážitků a super kamarádství, která, doufejme, budou trvat i nadále. Všichni účastníci se jistě zúčastní potáborového setkání, které se uskuteční 6.–7. září. A už teď se těšíme na tábor v roce 2020!
Děkujeme všem, kteří pro nás letošní tábor připravovali. Poděkování si zaslouží vedoucí, kuchařky, hospodářka, programoví vedoucí, „zdravuška“ a všichni, co dávali pozor, ať všechno klape. Děkujeme také rodičům, že nás na tento tábor přihlásili. Rodičům a hostům, kteří přispěli na záchranu deštného pralesa, patří také naše poděkování. Podařilo se nám vybrat částku okolo 3000,- Kč.
Poděkování si zaslouží také všichni zajímaví hosté, kteří si udělali čas a za námi na tábor přijeli – BESIP, lesák pan Mucalík, Zdeněk Novosad, Libor Doležel, celní správa ze Zlína, Aleš Hrbáček, pracovníci ornitologické stanice Přerov, pracovníci památkového ústavu Kroměříž, pan Jiří Orava, Atmosféra, Martin Budiš, Tomáš Pečeňa z hvězdárny Valašské Meziříčí, Bára Velčovská, kovář a další. Děkujeme obcím Osíčko a Podhradní Lhota, vodařům a prodejně smíšeného zboží v Podhradní Lhotě za dlouholetou spolupráci.
Naše další velké poděkování patří i Zlínskému kraji za finanční podporu, dále městu Holešov, MŠMT a nadaci Tesco. Bez jejich finanční podpory by se neuskutečnil ani výlet a neměli bychom tolik zajímavých besed a workshopů.Na závěr děkujeme Jarce Vaclachové za tábor, protože bez ní by nejspíše ani nebyl, anebo by nebyl tak skvělý a zábavný!
