Odešel Václav Nosek – Windy, skaut, skautský sběratel a zakladatel Klubu skautských sběratelů, historik, instruktor lesních škol Junáka, člen dřívější Ústřední rady Junáka, neúnavný pořadatel výstav o skautingu a Foglarovi…
Usměvavý, nenápadný, pracovitý.
Tak jsme ho znali, skauti, sběratelé, foglarovci, návštěvníci výstav, účastníci Přechodu Brd…
„Skautské heslo „Buď připraven!“ měl Václav Nosek – Windy (31. května 1943 – 10. srpna 2019) vytesáno ve své mysli a ve svém srdci snad už od sudiček od prvního dne, kdy se začal rozkoukávat po světě. Kdykoliv jsem se na Windyho za posledních třicet let obrátil v jakékoliv foglarovské záležitosti – s besedou, výstavou, zapůjčením materiálů, v badatelské záležitosti…, neúnavně a ochotně vyhověl. A vždy s úsměvem! To zřejmě bylo jeho osobní heslo. Nevím,a už se ho nezeptám. Václav Nosek – Windy odešel náhle při procházce letním lesem…“ napsal Milan Lebeda – Alpín ze Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF) na webu Bohouška…
Tam jsem si to přečetla… a začala vzpomínat. Pro mne byl totiž Windy také dlouholetý redakční spolupracovník. A kamarád.
Dávno před sametem jsme se potkávali na sběratelských burzách – daly se u něj sehnat krásné skautské známky…
Po obnově skautingu začínal skromně – pracoval při zaměstnání po večerech na ústředí Junáka jako redaktor věstníku Junák hlásí.
Neměl to štěstí, aby mohl skautovat v dětství – o to víc si to užíval jako dospělý.
Později se stal redaktorem skautských časopisů. Jeho doménou byla historie skautingu, foglarovky, recenze knížek a psaní libret ke kresleným seriálům do časopisu Skaut-Junák.
Mnoho hodin ladil příběhy s ilustrátorem Jiřím Petráčkem či sepisoval medailonky skautských osobností, ilustrovaných Marko Čermákem.
Dokázal nadchnout desítky, snad stovky dětí a mladých lidí pro sběratelství nebo pátrání po historii.
Byl to jedinečný popularizátor a znalec skautské historie, stejně jako díla Jaroslava Foglara… Za těch třicet let nechyběl u příprav snad žádné z historických výstav o skautingu, skautských známkách, Foglarovi, Rychlých šípech…
Díky Windymu a jeho přátelům z Klubu skautských sběratelů Junáka vyšlo několik skautských známek a nespočet příležitostných razítek různých skautských akcí, bylo vydáno mnoho příležitostných a výročních skautských odznaků…
Když někdo z nás nemohl něco najít ve starších číslech skautských časopisů, stačilo se zeptat Windyho.
Když Windy sám hned nevěděl, pátral tak dlouho, až našel…
Jeho paměť, jeho sbírky pečlivě svázaných časopisů, knížek, výstřižků, známek, byly nekonečnou studnou vědění, tou studánkou, z které rozdával všem, kdo měli chuť.
Budeš nám chybět, Windy.
Nezapomeneme.
Michala K. Rocmanová – Káča
Související:
https://www.bohousek.cz/clanek-2019080003-vzdy-s-usmevem-za-vaclavem-noskem-windym.html
https://www.postovnimuzeum.cz/-/95-let-posty-ceskych-skautu
