S podzimem přišly jako každý rok i debaty o státním rozpočtu. Vždy se řeší citlivé otázky: Kde přidat? Co si podporu zaslouží a co méně? Stále se mluví o investicích. Při tom se ale zapomíná na investici možná nejdůležitější – do vlastní budoucnosti, do dětí…
Dobrou zprávou je, že v návrhu rozpočtu, který dorazil do poslanecké sněmovny, má přibýt prostředků na sport o 1,5 miliardy. To je jistě skvělé – pohybovému rozvoji populace je nutné pomáhat. Zarážející je ovšem skutečnost, že příspěvky na činnosti dětí a mládeže pro mj. více než 200 000 dětí a mladých lidí ve spolcích mají být oproti roku 2018 poníženy. Vždyť přece naprostá většina těchto organizací má pohybový rozvoj ve svém základním výchovném programu – a oproti někdy jen úzce zaměřeným sportovním klubům jde navíc o rozvoj všestranný, a to jak v rovině pohybové, tak i v dalších oblastech, jako je spolupráce, sociální dovednosti, aktivní občanství, samostatnost…
Stačí se zeptat například učitelů, kteří rozdíly mezi dětmi vnímají každý den: „Děti pravidelně navštěvující nějakou mimoškolní aktivitu jsou v mnoha směrech zdatnější, mají lepší přehled a v některých oborech i znalosti – přírodověda, vlastivěda, ekologie apod. Aktivně pracují i v třídním kolektivu, jsou sebevědomější a není pro ně problém pomáhat slabším. Zapojují se do organizování akcí třídy, což je dobrá deviza do budoucnosti a přirozená výchova budoucího aktivního občana společnosti.“ objasňuje např. Mgr. Ivana Vlčková, učitelka v ZŠ v Jablonci nad Nisou.
Toto přesvědčení sdílejí i další odborníci: „U dětí, které chodí do nějakého oddílu, je zjevná větší vůle, ochota překonávat překážky, odvaha pustit se do něčeho neznámého, ale také zodpovědnost. Pokud se nevěnují zrovna nějaké „sólové“ disciplíně, tak se učí pracovat v týmu, respektovat názory jiných a zároveň hájit ty své. Buduje a pěstuje se schopnost vycházet a spolupracovat s někým, kdo třeba není naladěn na stejnou notu. Zkouší, hledají a objevují nové možnosti. – To vysvětluji rodičům, když s nimi hovořím o vhodnosti či skoro potřebě chodit do nějakého oddílu. Často se totiž ptají: Proč, co to dětem přinese, když z něj zrovna nebude nový Jágr či Lendl?“ shrnuje své zkušenosti Mgr. Vladimíra Brandová, školní psycholožka z Klatov.
Zmiňovanou činnost organizace zajišťují dobrovolníky, což šetří významné množství peněz (jen pro představu, pouze vedoucí oddílů, kterých je např. v Pionýru 514, věnuji činnosti ročně v průměru 800 hodin, vyčísleno v penězích přináší hodnotu 59 212 800 Kč*), což státní podporu zásadně zhodnocuje). Přesto nemají další prostředky na rozvoj činnosti a mnohdy už nemohou přijímat nové členy, protože s reálně klesajícím rozpočtem nemohou otevírat další klubovny a pořizovat vybavení. Zájem dětí i jejich rodičů je přitom stálý: „Pro naše děti je velmi důležité, aby do oddílu chodily, protože se učí žít v kolektivu, přizpůsobovat se i přebírat odpovědnost… Díky rozmanité činnosti mají dost pohybu i příležitostí poznávat nové věci,“ shodly se například maminky dětí z kroměřížského pionýrského oddílu Stopa, mezi nimi třeba paní A. Daňková, E. Kadlíková či J. Sedlaříková.
*) Vyčísleno podle výstupů evropského projektu SAFE, který dobrovolnou práci ve spolcích dětí a mládeže ohodnotil hodinovou sazbou 144 Kč.