Komunální volby. V první řadě je třeba upozornit na relativně složitý a hlavně zavádějící volební systém – je nejkomplikovanější, který se v ČR používá.
Kampaň Milion Chvilek pro demokracii upozorňuje:
V komunálních volbách můžete volit buď 1) celou kandidátku jedné strany, nebo 2) volíte kandidátku jedné strany a tu “doplníte” jednotlivci z jiných stran, nebo 3) vyberete pouze jednotlivce napříč stranami (do maximálního počtu křesel v zastupitelstvu).
Ovšem pozor! Kvůli velmi podivnému způsobu vyhodnocování hlasů se prakticky děje to, že při vybírání kandidátů napříč stranami (tzv. ideální posádka) může být zvolen někdo úplně jiný než komu dáváte hlas.
Pokud např. zaškrtnete celou kandidátku strany A a tu doplníte člověkem č. 10 ze strany B, tak reálně podpoříte celou stranu B, respektive první místa na její kandidátce. A tam už mohou být lidé, které vůbec volit nechcete. Systém komunálních voleb (narozdíl od parlamentních!) je totiž nastaven tak, že lidé na nižších místech v kandidátce mohou jen velmi obtížně přeskočit ty na místech vyšších.
O tomhle však většina lidí vůbec neví, a tak nevědomky volí, koho nechtějí.
Co s tím?
Základní rada zní: volte raději jen celou kandidátku a pokud se rozhodnete křížkovat jednotlivé kandidáty, pak je křížkujte u stran, kde v čele kandidátek nestojí pitomci, protože ti na čele se tam zřejmě dostanou, ať už budete křížkovat jakkoliv.
Pokud Vás problémy našeho systému komunálních voleb zajímají, počtěte si podrobněji v časopise Acta Politologica. v časopise Acta Politologica
„To nejdůležitější se však z návodu ani z jiných zdrojů voliči nedozví. Klíč k pochopení volebního systému nespočívá v tom, jakým způsobem můžeme hlasovat, ale zejména v tom, co se s našimi hlasy bude následně dít a jak na jejich základě budou rozdělovány mandáty,“ píše ve výše zmíněném pojednání docent politologie Tomáš Lebeda.
„Právě na základě možnosti označit na volebním lístku tolik kandidátů, kolik se volí zastupitelů, a to bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, může volič snadno nabýt mylného dojmu, že své hlasy dává pouze a jenom jím vybraným osobnostem…“
Řada voličů by se asi cítila velmi rozčarována, pokud by se dozvěděla, že hlasy, které dávají vybraným osobnostem, primárně směřují stranám či hnutím, na jejichž listině kandidují.
V praxi to může vést k paradoxním situacím, kdy lídr a několik kandidátů na předních pozicích mohou být zvoleni do zastupitelstva i přes to, že získají méně hlasů než častěji preferovaní kandidáti na spodních nevolitelných místech, kteří zůstanou bez mandátu. Jejich hlasy naopak paradoxně přispějí ke zvolení osob na čele listiny. Největším problémem tohoto systému tak není pouze fakt, že může být nespravedlivý, ale též skutečnost, že voliči jeho vlastnosti dobře neznají a nemohou je tak při svém rozhodování dostatečně zohlednit.
Podrobnosti:
v časopise Acta Politologica