Učitelské povolání patří mezi deset profesí oficiálně uznávaných Světovou zdravotnickou organizací jako velmi stresující. Ta vnímá učitele jako profesi ve zvýšené míře ohroženou stresovým selháním. Jak by tedy měli pedagogové o své dovolené odpočívat?
„Příznaky nespavosti, kdy navzdory únavě nelze usnout, podrážděnost, roztržitost, bolesti hlavy… mám ještě pokračovat? To vše jsou příznaky, které jako kontrolky v autě ukazují, že člověk je v nebezpečí,“ říká známý psychiatr Jan Cimický, který ne náhodou už dvacet pět let předsedá porotě ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos. „Proto prázdniny patří k úsekům, kdy je třeba všechno podrobit rekreaci sil, aktivnímu odpočinku a odlehčení vnitřního napětí. To znamená ovšem, že nejlepším odpočinkem je vytvoření vlastního eustresu, tedy nalezení svého osobního; příjemného a stimulujícího stresu! Na prázdniny proto doporučuji naplánovat si příjemné aktivity, podle vlastní vůle, někdo čtení, někdo chození po horách, ale rozhodně ne nějaké pasivní lenošení. Jedině tak se organizmus osvěží.“
Je pravda, že pedagogové musejí být v průběhu celého školního roku neustále ve střehu. A to může být nejen velmi vyčerpávající, ale je k tomu potřeba i obrovského množství energie. „Proto kus správné relaxace je nedělat nic, zavřít oči nebo koukat do zeleně,“ myslí si psycholog Václav Mertin. „Není marné změnit činnost – tedy pohyb venku, dokonce třeba i práce na zahradě (pokud to učitele baví), jízda na kole, plavání. Osobně doporučuji vynechat o prázdninách kontakt s dětmi. I nadšený učitel může dojít k přesycení. Nevidím nic špatného na tom, když si řekne, že pár týdnů nechce děti vidět. Proto bych učitelům nedoporučoval, aby jezdili například na tábory, byť je to baví, protože ani tam nemůže dojít k patřičnému uvolnění a zvýšení chuti zase pracovat s dětmi.“
Vypnout a zapomenout na čas, to je na konci školního roku přání asi každého kantora. Tak to má i Robert Kupka, který titul Zlatý Ámos získal už v polovině devadesátých let: „Je jedno, jestli se toulám po okolí na kole, nebo kultivuji zahrádku, nebo objevuji vzdálenější místa na naší planetě. Udělá mi radost knížka i sport, zrovna tak deštivý den jako slunečný, koncert nebo film. Řídím si svůj den a nemyslím vůbec na školní povinnosti.“
To jeho ostravská kolegyně Martina Čiklová je o poznání akčnější. Prázdniny považuje za takový třináctý plat učitele. „Na konci školního roku vždycky cítím, že už nejedu ani na rezervu, spíš ze setrvačnosti. A proto si zasloužím hned na začátku prázdnin pořádnou dávku klidu, lesa, vody, přátel, ticha, hromady knih, ke kterým se během roku téměř nedostanu.
A tak to plyne celý červenec, kdy dobíjím baterky. A pak je tu srpen, a co s ním, třeba tábor na vodě? OK, proč ne? Vždyť to tak dělám už dlouho, tak jakápak změna, ne? A pak týden na horách s mou bývalou třídou, současnou těžce dospívající bandou, která mne dobije…myslím energeticky. Hodně se s nimi nasměju, pobavím, ne úplně odpočinu, ale toho, že se mnou chtějí puberťáci trávit týden o prázdninách, si moc považuji.“
Jarmila Ichová, která učí v Českých Budějovicích, řeší zahájení své prázdninové dovolené už tradičně tím, že hned po vysvědčení odjíždí s přáteli do Dolomit na vysokohorské túry, občas i na ferraty. „Nevšední adrenalinové zážitky z hlavy rychle vytěsní, že existuje škola. Vtipné je, že i na skalách vedu botanickou exkurzi, takže rozeznat dryádku od koniklece je pro mé kamarády brnkačka,“ nezapře svou profesi energická učitelka.
Také Pavel Bednář, ředitel říčanské základní školy, dává přednost přírodě: „Během prázdnin lezu po horách, jezdím na kole a využívám jakýchkoli vodních ploch k plavání. Nezáleží na tom, v jaké nadmořské výšce voda je a jakou má teplotu. Nejvíc mně pomáhá cestování do míst, kde se pohybuje co nejméně lidí, i když to je docela obtížné najít. Příroda je pro mě zdrojem nejlepšího odpočinku a největším zdrojem energie.“
Na dovolenou o prázdninách se spolu se svou ženou, která je také učitelka, těší i letošní Zlatý Ámos David Turek. Většinou jezdí po Čechách, vybírají si kratší tří, čtyřdenní pobyty, aby tak navštívili co nejvíc zajímavých míst. A protože bydlí v České Kamenici a za humny mají národní park, tak spoustu chvil tráví i tam. „Já osobně poslední tři roky chodím s malým stanem přespat do přírody (ne do parku), což je skvělá relaxace,“ přiznává David Turek. „Nic neřeším, přemýšlím si o svých věcech. Příroda úžasně uklidňuje.“
Prázdninové volno mnoho učitelů využívá i k tomu, že se konečně svěří do rukou lékařů a věnují se léčení potíží, na které ve školním roce nemají čas. A tak rada na závěr od Hany Pacíkové z holešovské střední školy: „Moji milí kolegové, dopřejte si velkou dávku přírodní energie – slunce, voda, vzduch, země; v jakémkoli množství a kombinaci. A věnujte se těm, kdo jsou vám nejbližší a během školního roku byli v pozadí. Zasloužíte si mimořádnou péči vy i vaši blízcí.“
Karla Tondlová
#učitel #zlatyamos
