„Kupředu!“, zavelel udýchaně Antonius svým mužům do rytmického cinkání svého bronzového cingula, „už vidím dým…“
Husté vlhké lesy Germánie s otravným hmyzem, co se jim neustále snaží krást jejich vznešenou římskou krev, už jim všem po těch několika měsících lezly na nervy. Kdyby bylo po jejich, dávno by byli se zbytkem kohorty v pohodlí Marobudova dvora, kam je císař Augustus vyslal na (zatím) mírové obchodní setkání.
Místo toho bylo Antoniovo mužstvo vysláno na obhlídku místního osídlení, jehož centrem je proslulé pohřebiště, vyhrazené těm nejurozenějším členům Marobudovy říše. O bohatství, které si místní Germáni a jejich ženy nechávají ukládat do hrobů, se s úctou šeptá po celém zdejším kraji. Luxusní zboží, často pocházející právě z jejich římské vlasti, tak často končí jako součást hrobů s barbarským popelem. O tom všem Antonius přemítal, když už spatřili první slaměné střechy germánské vesnice. No co, povzdechl si, Germáni jsou vyhlášení svými loveckými schopnostmi, a tak aspoň své ženě přiveze nějakou skvostnou kožešinu. Jen doufejme, že se muži udrží a zůstane jen u klidné obhlídky, spojené s trochou toho kupčení. Nerad by veliteli vysvětloval nějaké neopodstatněné krveprolití…
Zvládnou Římané setkání s Germány?
To se dozvíte už ve čtvrtek 14. 6. 2018 přímo na Pičhoře, jednom z nejznámějších středoevropských germánských pohřebišť. Již tradičně tam totiž pořádáme Germánský den, jehož cílem je přiblížit místním i vzdáleným obyvatelům významnou část minulosti jejich kraje.
Z obce Dobřichov, rozkládající se pod Pičhorou, totiž od roku 2014 vede vzhůru na Pičhoru naučná Stezka Markomanů, kterou vybudoval Ústav archeologické památkové péče středních Čech ve spolupráci s Národním muzeem. Tuto stezku v její horní části na pičhorském návrší každoročně oživujeme, ať už to byl pohřeb Markomana Sigiswerta nebo třeba Uctění předků v loňském roce. Na dopoledne připravujeme program pro místní školy, v podvečer se pak koná slavnostní průvod z centra obce s historickou performance přímo na bývalém pohřebišti. A jelikož místní Germáni nepochybně udržovali čilé obchodní styky s Římskou říší, letos jsme se rozhodli přizvat ke slavnosti i Římany.
Jak to dopadne? Přijďte se sami přesvědčit 14. 6. v 17:30 na horní náves obce Dobřichov!
ČÍM JE PIČHORA TAK VÝZNAMNÁ?
Germánské pohřebiště ze starší doby římské (10/5 př. Kr. -180 n.l.), rozkládající se na návrší nad rovinou v okolí Peček u Kolína, bylo objeveno při těžbě štěrku roku 1896 Janem Waňkem, ředitelem velkostatku knížete Jana z Lichtenštejnu v Radimi.
Ten tou dobou již měl odborné zkušenosti ze svého předchozího objevu nedalekého pohřebiště Dobřichov-Třebická. Dělníci, kteří na těžbě na pičhorském návrší pracovali, přinesli Waňkovi nejprve tři nádoby.
V tom čase však také byla z ekonomických důvodů zastavena místní těžba, a dělníci, kteří tím přišli o práci, přišli do Radimi za Waňkem s prosbou, aby je přijal na kopání hrnců. Waněk v nádobách samozřejmě rozpoznal podobný archeologický materiál, který znal z Třebické, proto neváhal a jal se napsat Josefu Ladislavu Píčovi, kustodovi a řediteli prehistorického oddělení Musea království českého, dopis, ve kterém ho o nálezech zpravil. Waněk si dále vyžádal svolení obce Dobřichov na prokopání celého pohřebiště, jehož nálezy přislíbil věnovat sbírkám Musea království českého. A to také, vše na vlastní náklady, učinil. Navíc se rozhodl Dobřichovu, který ze zkoumaného pozemku předtím bral nájemné, věnovat 500 zlatých pro tamní chudé.
Hroby zde však byly objevovány i v dalších letech na počátku 20. století. Archeolog Eduard Droberjar pracuje již se 160 hrobovými celky. V mělce zahloubených hrobech převažovaly popelnicové hroby v hliněných urnách, v nichž kromě popela byly uloženy i kovové, záměrně deformované milodary. Keramika tvarovaná v ruce byla zdobena radélkovou geometrickou výzdobou a měla bohatou tvarovou škálu. Jelikož se jednalo o hroby mužské, ženské i dětské, záběr artefaktů je skutečně široký – šperky (spony bronzové i stříbrné, opaskové zápony a nákončí, přezky, jehlice), koňské postroje, zbraně (meče, štítové puklice, hroty kopí, hroty šipek) toaletní předměty (hřebeny, pinzety, kování schránek) či rozměrné tepané nádoby (bronzové a ojediněle stříbrné fragmenty kotlů, věder a naběraček s antropomorfními a zoomorfními motivy), nástroje (jehly, ovčácké nůžky, nože) – a má domácí i provinciální původ. Právě bohatě vybavené hroby bojovníků poukazují na přítomnost vojenské šlechty. A právě na základě četnosti a honosnosti výbavy těchto hrobů bývá pohřebiště na Pičhoře dáváno do souvislosti s Marobudovou říší, tvořenou kmenem Markomanů.
Ačkoli přímou souvislost ani přesnou polohu této říše, o níž hovoří i písemné prameny, podle archeologických nálezů určit nedokážeme, je velmi pravděpodobné, že luxusní zboží na Pičhoře nalezené muselo náležet elitám, které se seskupovaly okolo panovníka. Hypotéza spojení tohoto pohřebiště a markomanského krále Marobuda je proto velmi pravděpodobná.
Zdroj: cestyarcheologie.cz
#livinghistory #cestyarcheologie
