Ani se to nechce věřit, ale tolik let už uběhlo od doby, kdy se zrodil nápad uskutečnit tábor pro mladé chovatele.
Stalo se tak v organizaci ČSCH Karlín-Praha 8, která byla zaměřena na odbornosti chovu koček, psů a ochrany zvířat. Řešila tehdy zásadní otázku, kam směřovat svoji činnost a jedním z prvních nápadů bylo uspořádání letní prázdninové akce pro mladé chovatele a dále uspořádání výstavy koček mladých chovatelů. První tábor proběhl spíše jako rekreace rodičů s dětmi a jejich zvířaty v délce jednoho týdne a uskutečnil se v roce 1983 v Autokempinku Plešivec v Berouně. Jeho organizace se úspěšně zhostil tehdejší člen organizace pan Jan Hauer z Libně v Praze 8. Přišel ale na to, že to není jen tak, což způsobilo, že následující rok se tábor z nedostatku potřebného času na přípravu už neuskutečnil. A tak nezbylo nic jiného, než že jsem se pro další léta jeho organizace ujal já sám, když jsem nechtěl dopustit, aby tato skvělá akce zanikla.
Ještě 5 let probíhal tábor více méně stejným způsobem. Až v roce 1990 z důvodu stále narůstajícího zájmu se uskutečnil poprvé tábor v rozsahu 2 týdnů a to pod stany. Poprvé se jej už nezúčastnili rodiče, ale jednalo se o klasický dětský tábor. Jeho uskutečnění pak mělo dalekosáhlé a trvalé „následky“. Jako jednoho z vedoucích jsme následující rok poprvé angažovali Karla Kraje z Čelákovic, který vnesl do programu táborů na dlouhá léta nového ducha. Byl nezastupitelným tvůrcem táborových her, které se na našem táboře drží dodnes. Bez Klondajku, Urkanů nebo Trifidů by náš tábor nebyl táborem. A protože vedle toho je i dobrým kytaristou a zpěvákem trampských písní, léta mne (hlavního vedoucího) zastupoval a sehrál důležitou roli při pořádání všech následujících táborů až do roku 2000, kdy narození první vnučky znamenalo přehodnocení jeho osobních priorit. Od roku 1991 jsme tábor začali pořádat jako 3 týdenní s jedinou výjimkou v roce 2002, kdy se konal pouze 2 týdny a to v turistické chatě Kyjovanka v Krásné Lípě – Kyjově.
Tábory se až do roku 2005 zásadně konaly vždy na jiném místě, aby děti i vedoucí měli možnost poznat krásy naší republiky. Jedině v počátcích se uskutečnily za sebou dva tábory v Autokempinku v Terezíně, kde jsem v té době bydlel. Teprve od roku 2006, kdy jsme navázali kontakt s provozovatelem rekreačního střediska v Zátiší v Rumburku a stali se jejich osobními přáteli, rozhodli jsme se konat další tábory na stejném místě. Svoji roli však sehrála i skutečnost, že bylo stále složitější se uvolňovat jako vedoucí na tyto tábory, jelikož zaměstnavatelé pro tuto naši činnost neměli povětšinou velké pochopení a příprava tábora vždy v novém prostředí bylo časově náročnější. Díky sponzorské podpoře mnoha rodičů našich táborníků se naší ZO ČSCH Mikulášovice podařilo v roce 2011 zbudovat vlastní táborovou základnu v Mikulášovicích na Salmově, kam jsme od té doby naše letní tábory přesídlili.
Je třeba zdůraznit, že zvláštností našeho tábora je od počátku skutečnost, že táborníci mohou mít s sebou na táboře svá doma chovaná zvířata. Takže se souhlasem rodičů se mimo koček na táborech objevují převážně psi, různí drobní hlodavci včetně králíků, nějaký papoušek, had, ba i pavouk sklípkan. V programu tábora jsou vždy besedy a přednášky o chovu zvířat, návštěvy u chovatelů nebo návštěvy chovatelů na táboře spolu s jejich zvířaty či návštěvy v tu dobu probíhajících výstav zvířat. Svoje nezastupitelné místo má i táborová hra Kocouři, při níž táborníci po celý průběh tábora skládají jednotlivé zkoušky (celkem je jich v současnosti už 20 a jednou z nich je samozřejmě Chovatel), které se mohou přirovnat ke klasickým Bobříkům nebo Třem orlím perům.
Přínosem celé mnohaleté éry tábora je skutečnost, že se z táborníků stali mnozí organizovanými chovateli (pokud jimi už nebyli) a rovněž aktivními účastníky Olympiád mladých chovatelů, pořádaných Ústřední komisí pro práci s mládeží ČSCH. A ti nejlepší se vypracovali přes praktikanty až na dnešní táborové vedoucí.
Mezi účastníky byla jako první zahraniční dívenka ze Slovenska, pak následovaly tři děti z Iráku, z nichž jeden nám na táboře působil i jako vedoucí. Od roku 2008 máme i jednu táborovou vedoucí z Ruska a v roce 2011 i jednu tábornici, takže jsme si mohli zopakovat i skoro zapomenutou ruštinu. Překvapením ale pro nás bylo, že jeden táborník se ruštinu učil i ve škole, takže žádná jazyková bariéra se nekonala. Další léta se však mezi táborníky objevily další děti z Ruska, Německa, a následně z Ukrajiny, Francie a Rakouska, kde se už o našich táborech taky dozvěděli a mají o účast na nich zájem.
Dnes už těžko lze spočítat, kolik asi dětí se tábora celkem za ta léta zúčastnilo, nicméně je možné to odhadnout tak na 2000. Na táboře jsme měli nejméně kolem deseti a nejvíce přes 100 dětí, vždy to záleželo na silných ročnících a generačních zlomech, kterých jsme za ta léta zažili už několik.
Bylo by ale nesprávné se nezmínit o skutečnosti, že několik let pořádání tábora podporovalo svým finančním příspěvkem i Sdružení chovatelů koček v ČSCH. V současné době patří mezi pravidelné podporovatele tábora Město Mikulášovice a díky spolupráci s mládeží z nedalekého Německa i Koordinační centrum česko-německých a česko-rakouských výměn mládeže Tandem. Díky tomu lze zabezpečit v programu i takové akce, na které by jednoduše nebyly peníze. To se týká i občasného úspěchu při získání sponzora, který buď přispěje finančně, nebo nějakými naturálními formami (potraviny, doprava, upomínkové předměty adal.), jako je tomu v posledních letech, kdy je našim stýlým sponzorem tábora i některých dalších akcí Pivovar Kocour z Varnsdorfu. Všechno se počítá a jsme každému sponzorovi neskonale za pomoc vděčni a doufáme, že budou i v budoucnosti. Ale těmi největšími sponzory byli a stále jsou všichni táboroví vedoucí, kteří na táborech působí naprosto nezištně bez nároku na odměnu a v době své osobní dovolené či volna.
Na závěr je nutno ještě dodat, že vedle uváděných letních táborů pořádá naše organizace i zimní (vánoční) tábory, kterých se uskutečnilo dosud celkem 15. Škoda jen, že v posledních letech bylo od konání několikrát upuštěno, protože se nesešel potřebný počet účastníků, takže se jedná spíše o setkání táborových vedoucích a praktikantů.
Asi je potřeba rovněž uvést, že na pořádání táborů se vystřídalo několik organizací ČSCH díky tomu, jak jsem postupně měnil své bydliště a v té souvislosti i členské organizace. Díky za významnou pomoc si proto zaslouží aktivní ZO chovatelů koček Praha 8, ZO Mělnické Vtelno – dnes již zaniklá a v současnosti ZO mladých chovatelů v Mikulášovicích. V této organizaci pracujeme aktivně s dětmi, takže se těšíme i z jejich výsledků dosažených na Olympiádách mladých chovatelů. Za tuto naši práci nás v roce 2017 ocenil i ÚVV ČSCH udělením Čestné vlajky, čehož si moc ceníme!
Tak jsem trochu zavzpomínal na historii našich dětských táborů. I když se nemohu ubránit určité nostalgii, nebojím se, že by zašly na úbytě a zbylo jenom to vzpomínání. Vždyť co může být lepší než to, že v mých stopách jde můj syn Vlastimil jun. (Kočičák-Jouza), který již léta aktivně na táborech působí jako vedoucí a nejmladší syn Václav po několikaletém praktikantství už několik let na táboře působí rovněž jako vedoucí. A nejsou to jenom oni, kdo se jako bývalí táborníci či praktikanti stali dnes vedoucími, díky jim za to!
Tak nám držte palce, aby to tak platilo i nadále!
Vlastimil Jura st.
