Tomáš Slavata vyrůstal ve složitých rodinných poměrech. Svého otce nepoznal, matka utíkala k alkoholu, sestra k drogám, jeho si nikdo nevšímal, ve škole se mu posmívali. Pozornost si vydobyl závoděním s tramvajemi.
Dokázal je předběhnout a lidi ho chválili. Dal se na atletiku a ve školním oblečení porážel ostatní, vydobyl si respekt. Ve 21 letech si osvojil své dva synovce z dětského domova a od té doby pomáhá znevýhodněným dětem. Aby měl na rozjezd filantropie peníze, prodal byt a šel na ubytovnu. Pořádá stovky závodů, přednášek, vyhledává sportovní talenty, pomáhá jim.
Občas si nějaké dítě osvojí. A stále úspěšně závodí v triatlonu.
Tomáš Slavata se věnuje filantropii asi v té nejextrémnější podobě, aspoň co se osobního nasazení týče. Někteří pouze převádějí částky ze svého účtu, ti chudší a obětavější peníze vybírají nejrůznějším akcemi. Tomáš Slavata, jeden z adeptů na titul Filantrop dvacetiletí v Ceně Via Bona, jde ještě dál. Mnohem dál.
Více: