Na jarní prázdniny nám paní učitelka matematiky zadala domácí úkol.
Ačkoliv většinu věcí nechávám na poslední chvíli, nyní jsem si řekla, že by bylo dobré zvládnout tento úkol hned a mít všechno hotové. S počítáním jsem začala bezprostředně po návratu ze školy. Domácí úkol se skládal ze čtyř příkladů. Pustila jsem se do výpočtů, ale ani jeden příklad mi nevyšel. Druhý den jsem všechny čtyři příklady počítala znovu a udělala jsem pokrok. První příklad jsem vypočítala. Po tomto výkonu byl čas na odpočinek. Měla jsem přece prázdniny.
Za dva dny jsem uvážila, že bych mohla úkol dokončit, avšak naskýtalo se mi spoustu jiných prázdninových aktivit, které byly přednější, než matematika. Můj návrat k domácímu úkolu se tedy oddálil až na konec prázdnin – takže opět na poslední chvíli. Zamrzelo mě to, nicméně jsem si řekla, že úkol je nutné vypočítat. Druhý příklad mi stále nevycházel. Výsledek tohoto počítání se mi skládal z krásných čísel, avšak s vyřešením neměl nic společného. Nechápala jsem, jak je to možné. Tento příklad jsem přeskočila a pustila se do třetího příkladu a úspěšně! Sláva, byla jsem v polovině. Do konce prázdnin zbývaly ještě dva dny. Opustila jsem počítání a věnovala se facebooku, s podvědomím, že úkol stále není vyřešen. Od mojí oblíbené aktivity se mi ke zbývajícím dvěma příkladům opravdu nechtělo. S velkou nechutí jsem se přemohla a donutila se nepříjemný, druhý příklad, počítat znovu. Vycházel mi jako prázdná množina, což mě docela znepokojovalo. Tento příklad jsem opět vynechala a začala se pokoušet o čtvrtý příklad.
Byl ve zlomku. Moje bezradnost mě přivedla k nápadu požádat o radu spolužáky, avšak hned jsem ho zapudila, protože jsem věděla, že si užívají lyžování na horách. Ještě mi zbývala možnost úkol neudělat a ve škole ho od někoho opsat, to se mi ale nechtělo. Vím, že spoléhat na spolužáky není jisté a podvádět učitelku jsem si opět rozmýšlela. Začala jsem hledat další možná řešení. Hledala jsem v sešitu, na internetu, v učebnici, ale stále jsem nemohla najít ten správný postup, který by mě navedl na tento příklad, který byl ve zlomku. Na předposlední stránce, v učebnici, jsem našla ukázku způsobu řešení obtížnějších příkladů se zlomky. Zajásala jsem a čtvrtý příklad jsem měla ihned hotový.
Zbýval mi už, jen ten poslední, tedy druhý příklad, který měl vycházet jako prázdná množina. Začala jsem opět od začátku, počítala… a nevyšel! To snad není možné! Kde dělám chybu? Nervy mi povolovaly, ale nevzdávala jsem se. Provedla jsem dalších 7 nepodařených pokusů a v zoufalství mě napadlo zrevidovat znaménka. A ejhle, zjistila jsem, že znaménko plus je chybné. Jaká úleva to pro mě byla, že jsem nemusela někoho prosit o pomoc. Přišla jsem si na to sama! Moje jarní prázdniny mi znepříjemnilo malé znaménko. Byla to moje nepozornost!
Převzato z webu DTA, Malé (ale naše) noviny
#matematika #prázdniny
