Je to skaut, šprýmař, hrdina… Psát o Jiřím Navrátilovi v minulém čase mi nějak nejde.
Na to si příliš dobře pamatuji na poslední telefonát někdy zkraje ledna. Pan doktor mluvil s obtížemi, ale žertoval a těšil se, až porazí nemoc a bude zase fit. Já věřil, že oslavíme jeho stovku! Hrdinové, které nezlomili náckové ani komunistický lágr, ti jsou přeci nesmrtelní…
JUDr. Jiřího Navrátila jsem poznal před bezmála dvaceti roky, v době, kdy se jsme začínali uvažovat o vzniku spolku spolků, České rady dětí a mládeže. Skautského starostu, který neuznával generační rozdíly. Věčně mladého novináře a překladatele, se kterým jsem si krátce po seznámení troufl udělat rozhovor do našeho Tomíka. Poslal jsem mu ho k autorizaci a on škrtal a opravoval. Nikoliv fakta – nechtěl a nemusel zamlčovat nic ze svého pohnutého a pestrého života. Znectil mi slovosled a vytkl stylistiku! Od něj jsem to ale bral…
Jiří Navrátil navštívil snad desítky našich akcí. Byl výborný rétor a vtipný glosátor. Při zdravicích na sněmech tomíků neopomněl zdůraznit, že naše spolky jsou kiplingovsky jedné krve.
Naposledy jsme se viděli na parníku, který pro větší slávu tomíků v červnu loňského roku brázdil vltavské vody… V květnu před tím vážil i se svou ženou, milovanou bytostí, dlouhou cestu, vezl s sebou c. a k. uniformu, aby mi připravil tu správnou taškařici. Jeho Nazdar, veliteli bylo nezaměnitelné a bude mi po zbytek života chybět.
Nejsem sám, kdo mezi tomíky želí odchodu statečného, optimistického a nenapodobitelného člověka. Skonal v pondělí 16. ledna v požehnaném věku třiadevadesáti let.
Jsem rád, že jsem ho znal a mohl s ním spolupracovat.
Tomáš Novotný
