Osmaosmdesátiletý Jiří Brady, přeživší dva koncentrační tábory – Terezín a Osvětim – přijal spolu s manželkou a dalším pamětníkem Tomanem Brodem pozvání na studentskou akci konanou 25. října 2016 odpoledne k uctění památky obětí holokaustu.
Akce nazvaná „Jirko, děkujeme. Nemlčíme…“ přivedla na pražské Strossmayerovo náměstí stovky lidí, včetně mnoha mladých. Řada z nich měla žlutou stužku – symbol naděje a útlaku vězňů za druhé světové války. Program hodinového vzpomínkového shromáždění sestával z koncertu, na němž za doprovodu kytary zazněly zhudebněné texty Hanuše Hakenburga, Petra Ginze a dalších terezínských dětí, a z několika krátkých proslovů.
Pořadatelé z Terezínské štafety i řečníci poděkovali Jiřímu Bradymu za statečnost a za vše, co v životě vykonal. Lidé mu na akci projevili úctu dlouhotrvajícím potleskem, někteří navíc i podpisem petice, již v reakci na okolnosti prezidentského rozhodnutí neudělit mu státní vyznamenání zformuloval ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák.
„V poslední době můžeme často slyšet, že mladí lidé se vůbec nezajímají o to, co se děje. Že tak akorát koukají do mobilů a hrají počítačové hry. Já si myslím, že projekt Terezínské štafety a zároveň to, co tady vidíme – za chvíli se možná stane, že budeme blokovat i ty tramvaje – je ukázkou toho, že to tak úplně není,“ upozornil student Pedagogické fakulty UK Daniel Pražák v narážce na narůstající počet nově příchozích. „A že stejně jako dříve tak i dnes jsou mladí lidé, studenti, nositeli těch hodnot, ke kterým se vztahovali právě i kluci a holky v Terezíně. A to k naději, ke světlu, k přátelství.“
Vzpomínkovou akci na Strossmayerově náměstí podpořila Městská část Praha 7. Její starosta Jan Čižinský připomněl tematickou výstavu „VEDEM – Cesta terezínských kluků stále pokračuje“, jež na radnici sedmého pražského obvodu právě probíhá (Vedem byl název časopisu vydávaného chlapci v Terezíně, včetně Jiřího Bradyho. U zrodu Terezínské štafety – projektu Vedem 2010 stáli kluci a holky z pražského gymnázia Přírodní škola společně s několika kantory. Studenti se prvně setkali s Jiřím Bradym před šesti lety, pozn.). „Vítám vás jako učitel dějepisu, který rok co rok používal váš příběh pro to, aby se z mých studentů stávali lepší lidé,“ pronesl starosta. „Co může být větším oceněním a zadostiučiněním, než mládež, která se díky vám stává lepší…?“ dodal.
Jiří Brady zavzpomínal na terezínskou oslavu Prahy: „Bylo nás čtyřicet na pokoji, měli jsme třípatrové kavalce. Mezi nimi bylo místo, a to jsme nazvali uličky; Václavské náměstí bylo uprostřed. Nemáte ponětí, co lidí se na to chodilo dívat… Bohužel, tím pokojem dohromady prošlo sto kluků – jenom patnáct přežilo. A z těch patnácti dneska jen pět je nás naživu.“
České veřejnosti adresoval Jiří Brady výtku ohledně volební (ne)účasti. „Jedna věc mně na vás všech vadí: že nechodíte pořádně k volbám. Jde o dobrovolnou povinnost, takže prosím: příště ať uslyším lepší (výsledek)… O postoji Hradu vůči své osobě se zmínil třemi větami: „Já myslím, že vidíte, co se děje. Opravdu se nejedná o mně, to se jedná o demokracii. A já doufám, že to (aktuální dění) tomu pomůže.“ A co by vzkázal dnešní mladé generaci? Jiří Brady odvětil stručně nejprve anglicky: „Never give up (Nikdy se nevzdávej)“ a poté česky doplnil: „(Snažte se) vždycky si otočit všechno, co se děje, ve svůj prospěch, a ono to nakonec vyjde.“
Dokumentarista Pavel Štingl, ředitel Památníku šoa v Bubnech (má být otevřen za dva roky) se svěřil se svým zaujetím pro silné lidské příběhy, a to i těmi z doby současné. „A teď jsme svědky toho, že vlastně tady máme někoho, kdo se vydal jenom před pár dny domů, sem, zpátky přes oceán, aby se zúčastnil nějakého aktu, který měl veřejně říct: Pane, vy jste hrdina – vítáme Vás zpátky! A než vůbec dojel, tak se dozvěděl, že je nezvaným hostem. A ještě než přistál, tak už se zase stal hrdinou. Na letišti ho očekávala spousta novinářů, z nichž někteří by normálně asi psali o úplně jiných tématech…“ rozvedl Pavel Štingl.
Ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák přiblížil vznik petice „Poděkování Jiřímu Bradymu“, jež měla být původně osobním dopisem. „Než jsem ten dopis dopsal, tak jsem si říkal, že tohle si v tu chvíli myslí asi víc lidí. A tak jsem ten dopis hodně zkrátil a dal jsem ho na server e-petice.cz a poslal jsem do světa zprávu, že je možné ho přečíst a podepsat.“
Začíná těmito slovy: „Vážený pane Jiří Brady, se zděšením jsme přijali zprávu, že se prezident České republiky v reakci na schůzku Vašeho příbuzného s tibetským duchovním rozhodl neudělit Vám státní vyznamenání. Je nám to líto a stydíme se za to…“
Tomáš Řehák přečetl text petice jménem jejích dosavadních signatářů. Předpokládá, že k předání Jiřímu Bradymu dojde při jiné vhodné příležitosti, zřejmě již 28. října t. r. „Podpisů je tam v tuto chvíli přes tři tisíce sto – to je víc, než kolik má dneska Terezín obyvatel.
A věřím, že můžou přibýt i vaše,“ poznamenal Tomáš Řehák. Závěrem pak poděkoval organizátorům za to, že mohl vystoupit, „a panu Bradymu i za tuto lekci z lidské důstojnosti“.
