„Pokud uslyšíte intenzivní volání o pomoc, uvidíte krvácet jednotlivce nebo skupinu lidí, prosím, zachovejte klid,“ vítá mě nápis na dveřích objektu, kam jdu na kurz první pomoci. Následující hodiny tam strávím v krizových situacích, s lidmi, k jejichž zaměstnání – v zařízení pro seniory a asistované žití – první pomoc skutečně patří….
… Na gumovém hrudníku pojmenovaném pracovně Ken si záhy potvrzuji, že činnost je velmi fyzicky náročná. Pohyb musíte provést během minuty až stodvacetkrát. Já si při něm uvědomuji, že jsem si měla sundat hodinky, prstýnky a sepnout vlasy. Překážejí mi.
Nicméně figurína má díky mému úsilí naději několik desítek vteřin žít. Kupuji jí jaksi čas, než dorazí odborníci. Jsem si jistá! Neustále to totiž kontroluji na kolečku v její dolní části. Červenou barvu, která znamená, že osoba nemá kyslík, pravidelně střídá zelená – dodávám ho já stlačováním srdce….
Celou zdařilou reportáž Lenky Hlouškové „Jak Ken nepřežil mou první pomoc“ z kurzu první pomoci včetně pár užitečných zásad a návodů, co udělat, když se opravdu něco stane, najdete na:
https://www.novinky.cz/zena/zdravi/408183-jak-ken-neprezil-mou-prvni-pomoc.html
#prvnípomoc