Už poněkolikáté se ve stanovém táboře v Podhradní Lhotě konaly tábory Indiánskou stezkou a Léto s tancem, které pořádalo SVČ – TYMY.
V letošním roce jsme plnili úkoly, které nám zadávali naši předkové prostřednictvím Velké Malé Hadice. Naším cílem bylo nalézt odkaz, který nás povede na naší další pouti životem. Všichni malí i větší indiáni jsme si osvojili nejen některé indiánské zvyklosti, ale také jsme se naučili několik táborových dovedností, a co je nejdůležitější, poznávali jsme přírodu a také sami sebe.
Mezi nás táborníky se během tábora přijelo podívat několik pozoruhodných hostů, kteří se nám pokusili předat své znalosti a dovednosti, a za to jim patří velký dík. Mezi nejzajímavější setkání patřilo to večerní s Alešem Hrbáčkem, který si s námi pořádně zabubnoval u táborového ohně a vyprávěl nám také o projektu Green life a o důležitosti chránit deštný prales.
V průběhu tábora jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí ze života indiánů, naučili jsme se tance, zpívali indiánské písně, zahráli si lakros, pobývali jsme v „teepee“, vařili v přírodě a vyzkoušeli jsme si také potní chýšku. Mezi nejoblíbenější aktivity patřily „bojovky v lese“, nadšení jsme byli ze všech sportovních soutěží. Velmi příjemným zážitkem pro všechny byly večerní táborové ohně s povídáním, písničkami a také jsme zde poslouchali příběhy ze života indiánů, které nám předčítali naši náčelníci.
Vyvrcholením celotáborové hry byl večerní rituál se šamanem, který se odehrával v „teepee“. Šaman také na závěr slavnostně zapálil dýmku míru, která obešla kruh, a potáhnout si z ní mohli všichni dospělí náčelníci, což byla pro ně velká čest. Ti nejodvážnější se odebrali v noci do posvátných míst, kde odpočívají duše našich předků a z rukou šamana a Velké Malé Hadice získali posvátné talismany a také zde nalezli odkaz našich předků – „I z malé jiskry se dá zažehnout velikánské světlo i oheň, který může dál šířit teplo a světlo pro jiné.“
Každý z nás si na táboře našel svého kamaráda, a proto jsme z tábora odjížděli obohaceni o nově vzniklá přátelství. V letošním roce jsme na táboře měli po celou dobu vzácnou návštěvu. Byla jí dobrovolnice Trasie, která pochází z Číny a již sedm let žije a studuje v Austrálii. Naučila nás několik čínských znaků a slov, povídala nám také o Austrálii a o svém domově. Měli jsme možnost s ní po celou dobu mluvit anglicky, což byla pro mnohé první možnost mluvit s cizincem. Toto setkání bylo pro nás všechny velmi zajímavé.
Poslední táborový den jsme se probudili opět do krásného slunečného rána. Čekalo na nás ještě hodně práce. Museli jsme se sbalit, uklidit po sobě ve stanech, ale také v celém tábořišti. 
V poledne se začali už sjíždět bledé tváře – naši rodiče, pro které jsme si připravili krátkou ukázku toho, co jsme se na táboře naučili. Rodičům jsme předvedli naše pokřiky, rituální tance, společný country tanec, tanečnice vystoupily se svou nevšední choreografií a součástí závěrečného nástupu bylo také spuštění vlajky. „Bledé tváře“ jsme informovali také o projektu Green life a uspořadali jsme mezi nimi sbírku. Jsme moc rádi, že se nám podařilo získat prostředky k zakoupení jednoho aru deštného prales. Moc děkujeme.
Loučení bylo velmi smutné, nechyběly ani slzičky. Pobyt ve vesnici „Čokan Nagi“ velmi rychle uběhl, poznali jsme spoustu nových kamarádů a zažili hodně krásných společných zážitků. Věříme, že nově získané kamarádství nás bude provázet nejen po dobu prázdnin, ale i během školního roku. Už teď se těšíme na naše potáborové setkání, které se uskuteční 9. až 10. září.
Děkujeme všem, kteří tento tábor pro nás připravili. Všem vedoucím, kuchařkám a ostatním pracovníkům tábora.
Účastníci indiánského tábora SVČ – TYMY
#natabore #tabory
