Je opravdu takový problém se sbalit a posunout tábor o pár metrů dále? Tuto otázku nám pokládají novináři, kteří se snaží zorientovat ve složité problematice aktivních zón záplavových území a stanových táborů.
Odpověď zní: Pokud by to nebyl problém, neřešili bychom to.
Problém to většinou je. S umístěním tábora musí souhlasit majitel pozemku. Tímto zásadním a jistě správným limitem se počet míst, kde se dají tábory konat, značně sníží. Pořadatelé vědí, že v naší zemi existují velké oblasti, kde, i když by se vám to moc líbilo, tábor neuděláte.
Některým spolkům se povedlo během let našetřit prostředky na koupi vlastní louky. Představte si, že na této louce táboříte 15 let. Neustále jí zvelebujete, sekáte, vysazujete stromy, zpevňujete břehy potoka, ve spolupráci s povodím, ochranou přírody apod. Všichni v místě vaší činnost podporují, a najednou se dozvíte, že se musíte někam posunout… Krom investice dobrovolnických hodin a financí, které jste ve vlastní louce „utopili“, přicházíte i o vysněné místo, kde jste vždy tábor pořádali.
Zkuste se podívat na realitní servery, jak a za kolik se obchoduje se zemědělskou půdou. Pokud jste blízko obce, zemědělská půda se prodává za spekulativní ceny s vidinou zástavby a budoucí změnou územního plánu. Pokud se jedná o pozemky dále od obce, jsou v nabídkách pouze kusy z velkých celků bez přístupové cesty nebo vlastnické podíly apod. Poptávka po loukách převyšuje značně nabídku. Cena u nás je stáje ještě nižší než na západě, a tak se stále čeká, že poroste. Trh je strnulý. Cenu luk určuje dostupnost, sounáležitost s okolními pozemky a výše dotací, které může hospodařící nebo vlastnický subjekt obdržet.
Máte ještě stále pocit, že i přes uvedené limity je luk k táboření pořád dostatek? Pokud se nacházíte v CHKO (chráněné krajinné oblasti), můžete mít velmi rychle smůlu. Tábor na zelené louce v národním parku? Pokud, tak velmi zřídka. Tábor na zelené louce má samozřejmě i další požadavky. Příklady? Přístupová cesta a souhlas jejího vlastníka. Palivové dřevo, resp. možnost jeho těžby, sběru či dovozu. Možnost vyrobit například tyče na týpí. Zdroj pitné vody. Možnost zásobování a odvozu odpadů. Možnost stavby suchých záchodů. Jistá malebnost místa. Možnost koupání v potoku, řece, či rybníku. Vzdálenost od místa bydliště…
Sám jsem se věnoval několik let systematickému procházení údolí potoků, hledání na katastrálních úřadech, jednání s vlastníky, s orgány ochrany přírody apod. A věřte, že najít dnes místo možné a vhodné k táboření, které je stále „volné“, je velmi obtížné. Pokud takové najdete, můžete také do místa několik let investovat, než neudržovanou houštinu přeměníte opět na louku, i když se pozemek v katastru jako louka tváří odjakživa.
K doporučení přesunout se s táborem jinam lze jistě přistoupit i s větší měrou rezignace. Ano, když nemůžeme tábor pro náš oddíl uspořádat, tak děti pojedou na jiné tábory. Na internetu je jich přeci hodně. Když pomineme, že tábor pro děti, účastnící se v oddíle celoroční činnosti, je jejím přirozeným a důležitým vyvrcholením, pak je potřeba připomenout co říkají tzv. tvrdá data. Počet dětí na táborech roste. Počet táborů také. Umístit na některý z nich dítě v květnu je obtížné, v červnu nemožné. Táborů na zelené louce je stále ještě většina. Zájem o ně trvá a neklesá.
Je to celkem jednoduchá matematika. Pokud budeme různými administrativními opatřeními zabraňovat pořádání těchto táborů, tak se to nakonec povede. Dětí v přírodě jen s nejnutnějším vybavením pod stanem u ohně v údolí bude méně a méně.
Jestli to spraví budování edukačních parků, zážitkové stezky v korunách stromů a školní exkurze?
To těžko…
#taboryuvody #natabore #tabory
