Rozhovor s místopředsedkyní Senátu Miluší Horskou
Senátem aktuálně prošel návrh změny zákona o veřejném zdraví, jímž se snažíte společně se skupinou dalších senátorů napravit nedostatky v jeho současném znění, pokud jde o očkování dětí. Prošel zmíněný návrh hladce, nebo bylo nutné Vaše kolegy v horní parlamentní komoře o jeho správnosti přesvědčovat?
Návrh spolupodepsalo 36 senátorek a senátorů, což je téměř polovina Senátu. Takové množství navrhovatelů je v Senátu velmi ojedinělé, senátní návrhy předkládá obvykle maximálně deset senátorů. Už jen počet navrhovatelů ukazuje na fakt, že senátorky a senátory toto téma zajímá. Samozřejmě jsem musela velmi zevrubně a opakovaně vysvětlovat, že můj návrh neboří systém povinného očkování. Ani při projednáváních na výborech, ani na plénu, k návrhu neproběhla žádná ostrá diskuse mezi senátory. Návrh nahlas podporovali i někteří senátoři z řad lékařů, jako například prof. Žaloudík, předseda senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.
Pokud by změna, o niž usilujete, byla korunována úspěchem, řada dětských vedoucích i učitelů by si nejspíš oddechla. Zákon by je zbavil odpovědnosti za to, že na „zotavovací akci“ – třeba na tábor nebo na školu v přírodě – vyrazí s očkovanými dětmi i jejich neočkovaný kamarád, spolužák… A také Damoklův meč v podobě nepřiměřeně tvrdých peněžitých sankcí pro vedoucí by se už neblýskal tak výhrůžně… Má něco z toho ve Vašich očích výrazně vyšší prioritu?
Maximální sankci z 500 000 na 30 000 korun snižujeme pro ředitele mateřských škol či dětských skupin, kteří by přijali neočkované dítě. Oba návrhy – jak snížení sankcí pro školky, tak umožnění neočkovaným dětem pobyt na táborech či školách v přírodě, mají pro mne stejnou prioritu, protože se oba týkají dětí jiné věkové skupiny.
Co bude nyní následovat? Jaké legislativní kroky Váš návrh čekají – a za jak dlouho o něm může být definitivně rozhodnuto?
Celý Senát má při zákonodárné iniciativě stejnou váhu jako jeden poslanec. Nyní se k návrhu vyjádří vláda a pak jej čekají standardní tři čtení v Poslanecké sněmovně, následně opět projednání v Senátu a na závěr podpis prezidenta. Termín definitivního rozhodnutí v tuto chvíli nedokážu odhadnout. Bude hodně záležet na tom, jak rychle a zda vůbec budou chtít poslanci můj návrh projednat.
Proč se podle Vašeho mínění nepovedlo loni odladit znění zákona hned napoprvé a to senátní u některých poslanců „ve finále“ narazilo? Věříte, že u nich tehdy převážil skutečně odborný pohled na věc…?
Při projednávání loňské novely zákona o ochraně veřejného zdraví jsme šli v Senátu hodně daleko a navrhli velký zásah do systému povinného očkování. Doklad o tom, že dítě absolvovalo všechna očkování, jsme navrhovali nahradit dokladem, ve kterém je uvedeno, kolik očkování dítě má. Navíc kromě problematiky očkování se do pozměňovacího návrhu schváleného v Senátu dostala i změna posuzování hluku, se kterou někteří poslanci nesouhlasili.
Nejen při hlasování o očkování, ale také při boji za záchranu lesních mateřských školek bylo vidět odlišné fungování Poslanecké sněmovny a Senátu. Senátoři jsou voleni většinovým způsobem, každý senátor musel sám vyhrát své volby. Rozhodování v Senátu se proto v takové míře neřídí stranickou příslušností, jako je tomu v Poslanecké sněmovně, která je pomyslným příkopem rozdělena na vládu a opozici.
Jak silnou naději chováte, že poslanci přijmou senátní korekci své práce tentokrát? V čem je nyní situace vlastně jiná?
Tentokrát nevracíme zákon zpět do Poslanecké sněmovny, ale přicházíme z vlastní iniciativou, takže náš návrh není korekcí práce poslanců. Situace je jiná v tom, že, jak už jsem zmínila, nezasahujeme do systému povinného očkování, pouze odstraňujeme zjevné nelogičnosti. Ráda bych poslance přesvědčila o tom, že není správné, aby stát přesunul vymáhání povinného očkování dětí na pořadatele táborů či ředitele mateřských škol. Máme podpůrná vyjádření předních českých imunologů, kteří tvrdí, že z lékařského hlediska nemá smysl bránit neočkovaným dětem v účasti na škole v přírodě, když spolu všechny děti bez ohledu na počet očkování chodí celý školní rok do jedné třídy.
V prostředí neziskových organizací pracujících ve prospěch dětí a mládeže se těšíte renomé člověka, který jejich problémům rozumí a snaží se je řešit. Odkud čerpáte podněty a podklady ke svým úsudkům, potažmo postojům, které v dané oblasti zastáváte?
Když jsem byla zvolena místopředsedkyní Senátu, ustavila jsem neformální a dobrovolnou expertní skupinu složenou ze zástupců střešních organizací neziskového sektoru. Expertní skupina je platformou, kde může každý přinést podnět, který pak s mým týmem řešíme. Jsem ráda, že jedním z nejaktivnějších členů expertní skupiny je předseda ČRDM Aleš Sedláček, jeho nasazení ve prospěch dětí a mládeže si velmi vážím. Zároveň stále působím ve správní radě Koalice nevládek Pardubicka, takže vidím problémy neziskových organizací pracujících s dětmi a mládeží zblízka.
Za rozhovor poděkoval Jiří Majer
Videozáznam ze Studia 6 České televize na toto téma můžete najít zde:
http://www.adam.cz/clanek-2016030112-senatni-novela-o-ockovani-deti-ve-studiu-6-ct.html
#MiluseHorska #očkování
