Březový lístek je ocenění, které si mezi sebou v České republice navzájem udělují vedoucí dětských oddílů za práci s dětmi a pro děti. Zeptali jsme se:
1. V jaké organizaci působíš, co s dětmi děláš a co tě na práci s dětmi baví?
2. Při jaké příležitosti jsi svůj poslední BL dostal a co to pro tebe znamená?
Miroslava „Bobřice“ Šimarová, zlatý BL (12. stupeň)
1. Od roku 1993 působím ve sdružení Duha dětí a mládeže pro volný čas… Celý svůj život jsem zasvětila práci s dětmi v turistických oddílech, dívčích klubech, jako ředitelka Domu dětí a mládeže. Začínala jsem s organizací prvních Celostátních výměn zkušeností. V roce 1980 se konala opět v Pochni VVZ (Vrcholná výměna zkušeností), další pak dvakrát v Krnově (1990 a 1992) se čtyřmi stovkami účastníků.
2. Na Lesní škole v Pochni u Široké Nivy v srpnu 1968 mi byl udělen 2. stupeň Březového lístku. Tam také vzniklo heslo: „Dokud ze mne život nevyprchá, budu usilovat o krásu bytí a o přátelství rozrůzněných.“
Výrazné rozšiřování působnosti – od místních společenství k oblastnímu, krajskému a celostátnímu vlivu – se zákonitě projevilo zaslouženým zvyšováním stupňů Březových lístků až po Zlatý 12. stupeň v listopadu 1999.
Jan Burda hovoří o Galénově nadačním fondu a ocenění Březový lístek.
#brezovelistky
Březový lístek
je ocenění, které si mezi sebou v České republice navzájem udělují vedoucí dětských oddílů za práci s dětmi a pro děti. Má dvanáct stupňů, které postupně vyjadřují rozsah práce oceněného vedoucího. Historie Březových lístků sahá až do roku 1966, u jeho zrodu stál Jan Galén Šimáně a jeho přátelé, o další pokračování tradice pečuje Galénův nadační fond.
Informace a pravidla udělování naleznete na webu www.brezovylistek.cz a také na Facebooku www.facebook.com/brezovelistky.
Tento článek najdete v časopise Archa č. 2/2015, jehož téma zní: „Dětský spolek = naše hobby“. Archa je název nekomerčního bezplatného zpravodaje o výchově a využití volného času dětí a mládeže, který od roku 1999 vydává Česká rada dětí a mládeže (ČRDM). Jedinečnost Archy tkví v tom, že dlouhodobě a soustavně nejen mapuje události důležité pro mikrosvět spolkové práce s dětmi a mládeží, ale přichází i s vlastními tématy, k nimž hledá – a nachází – „zpětnou vazbu“.