• Úspěšní manažeři a majitelé firem se začínají věnovat bohulibým činnostem – jsou lídry obnovující se tradice filantropie v Česku.
• Navazují na své předchůdce z dob Rakouska-Uherska i první republiky, a podle výsledků nedávného průzkumu je dokonce zajímají podobná dobročinná témata.
• Téměř sedmdesát procent příslušníků společenských elit pomáhá v oblasti sociálních služeb.
Když stavitel a sběratel umění Vojtěch Lanna spoluzakládal sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze, měl nejspíše na srdci jak zachování uměleckých hodnot pro budoucí generace, tak i rozvoj kultury a vzdělanosti v českých zemích.
Obdobně uvažoval hrabě Jan Nepomuk Harrach, když se stal předsedou Společnosti musea Království českého a zasloužil se o vybudování dnešního Národního muzea, ale také o vznik Národního divadla. Pro architekta Josefa Hlávku byla středobodem jeho veškerých dobročinných aktivit podpora studentů a vzdělání a založení nadace poslední vůlí z ledna 1904 pak završením jeho štědrého života.
Jenom o pár let později, v roce 1913, se lékař a filantrop Rudolf Jedlička zasluhuje o vznik ústavu pro tělesně postižené děti v Praze a ve více než 400 českých a moravských městech tou dobou vrcholí činnost místních spolků okrašlovacích. Ty sdružovaly podnikatele, živnostníky, ale třeba i místní učitele, kteří společně pečovali o životní prostředí svého města či obce.
O století později
O století později jsou to opět úspěšní majitelé firem, kteří v Česku udávají tón novodobé filantropické tradici. Povzbudivé je, že inspirativní příklady štědrosti najdeme nejen v Praze či Brně, ale že se filantropii začíná dařit i v menších městech.
Dobře o tom vědí lidé v Čimelicích, kde štědře pomáhá Jaroslava Valová (Siko koupelny), v Jablonci nad Nisou, kde žije Dalibor Dědek (Jablotron), na Broumovsku, kde rozhýbává komunitní život Jan Školník (Hobra-Školník) či v Jablonném nad Orlicí, kde svůj pestrý filantropický otisk zanechává Kvido Štěpánek (Isolit-Bravo).
Průzkum „Filantropie a české elity 2014“, jejž zpracovala v listopadu 2014 pro Nadaci Via a Sdružení Via společnost STEM, přitom ukázal, že novodobí filantropové smýšlejí o filantropii obdobně jako jejich zmínění historičtí předchůdci.
Příslušníci společenských a ekonomických elit v průzkumu odpovídali mimo jiné na to, která dobročinná témata preferují (respondenti mohli vybrat více než jednu možnost): 69 % příslušníků společenských elit pomáhá v oblasti sociálních služeb, 56 % přispívá obětem živelních pohrom v Česku, 54 % vnímá jako důležitou humanitární a rozvojovou pomoc ve světě, 53 % příslušníků společenských elit pomáhá v oblasti kultury a umění, 45 % se věnuje místnímu a komunitnímu rozvoji, 45 % podporuje zdravotní témata, 42 % směřuje svou filantropii do vzdělávání a výzkumu, 38 % investuje do ochrany životního prostředí a 32 % myslí na ochranu lidských práv a práv menšin.
Motivace
Průzkum prozradil i to, co pomáhá příslušníkům společenských elit formovat jejich postoj k dobrovolnictví a finančnímu dárcovství. Nejčastěji zmiňovanými okolnostmi jsou „snaha chovat se odpovědně k druhým“ (55 % respondentů), „radost, že mohu pomáhat“ (47 %), „soucit s těmi, kteří pomoc potřebují“ (22 %) a „rodinná tradice“ (17 %).
Zajímavé je srovnání s anglosaskou tradicí. Když U.S. Trust provedl v roce 2013 průzkum na vzorku HNW klientů (high-net worth clients) privátního bankovnictví a ptal se na jejich filantropické motivace, zjistil následující. Na prvním místě je „touha vrátit kus svého úspěchu zpět komunitě“ (50 % respondentů) a na dalších třech příčkách „osobní vztah k danému filantropickému tématu“ (45 %), „možnost pozitivně ovlivnit svou komunitu a svět“ (38 %) a „snaha vést k filantropii děti a budoucí generace“ (30 %).
Láska k lidem, čas a expertiza
I když je finanční dárcovství nejviditelnější a nejsnáze měřitelnou součástí filantropie, je namístě si uvědomit, že filantropie je více než jenom souhrn všech finančních darů. Stejně hodnotnými jsou dary času, expertizy, dobrovolné práce nebo pozornosti dané situaci nebo dobročinnému tématu. A opakovaně se ukazuje, že k nejefektivnějším dárcům patří ti mecenáši, ale třeba i nadace, kteří kombinují finanční dary s nefinanční pomocí.
Obdobnou zkušenost udělala v posledních letech například také nadace Bill & Melinda Gates Foundation. Po mnoha letech finanční asistence si lidé pracující v nadaci uvědomili, že HIV v Africe nevymýtí pouhými finančními dary, a začali koncipovat komplexnější programy pomoci, vzdělávání a intervence. Ostatně filantropie znamená doslova „láska k lidem“ a ta je k dispozici nám všem, bez ohledu na výši našeho majetku. Proto je filantropie spíše postojem ke světu a k nám samým než pouhým finančním dárcovstvím.
Láska k lidem a peníze
I přes výše řečené je však finanční dárcovství poměrně spolehlivým ukazatelem toho, jak je filantropie v té které zemi rozvinutá. Dobrým měřítkem nám mohou být Spojené státy americké, neboť patří k zemím s obrovskou tradicí filantropie a svépomoci.
Americká čísla jsou fascinující: soukromé dárcovství v USA (lidé, firmy a nadace) představovalo v roce 2013 zhruba 2,2 % hrubého domácího produktu Spojených států. To znamená, že Američané darovali 335 miliard dolarů, což reprezentuje průměrný dar 1057 dolarů na obyvatele.
Ve stejném roce jsme v Česku podle odhadu Nadace Via darovali zhruba pět miliard korun (lidé, firmy a nadace celkem) a v přepočtu na obyvatele jsme tak v průměru rozdali 476 korun. Naše dárcovství tak v roce 2013 dosáhlo na 0,13 % HDP České republiky.
Naděje do budoucna
Až budeme 17krát štědřejší, než jsme byli v roce 2013, budeme na tom z pohledu finančního dárcovství stejně, jako jsou na tom dnes lidé v USA. Nevím, jak dlouho to může trvat, a nevím, jestli se to někdy v Česku opravdu stane. Ale naději mi dávají všichni lidé, kteří se na cestu filantropie již vydali, a také následující makročísla.
Zatímco hrubý domácí produkt na obyvatele narostl v běžných cenách od roku 2000 do roku 2013 v Česku celkem 1,67krát a průměrná mzda se v tomto období navýšila 1,9krát, vzrostlo v letech 2000 až 2013 české soukromé dárcovství 2,9krát.
Pokud nám toto tempo vydrží, pak bude v Česku prokazatelně více „lásky k lidem“ a více peněz na dobré a užitečné věci. Jestli to tak opravdu bude, je ale už na každém z nás.
Jiří Bárta
Autor je ředitelem Nadace Via, která rozvíjí komunitní život českých měst a obcí a obnovuje zpřetrhané tradice filantropie a dárcovství v České republice.
Text vyšel v magazínu edice ProByznys Manažerské finance v Hospodářských novinách 19. března 2015
