Návrh zákona o dětských skupinách v té podobě, v níž ho Senát vrátil do Poslanecké sněmovny, je kompromisem přijatelným jak pro neziskový sektor, tak pro komerční sféru.
Shodli se na tom účastníci tiskové konference, konané 27. května 2014 v prostorách České rady dětí a mládeže (ČRDM). Zároveň upozornili na to, že projednávání zákona, jehož původní sněmovní znění ohrožovalo existenci řady neziskovek pracujících s dětmi, ještě neskončilo.
„Cítíme, že zdaleka není vyhráno. Senát vnímáme jako nějaký poločas; teprve až zákon projde Sněmovnou v podobě, která nás nebude ohrožovat, tak si skutečně oddechneme,“ prohlásila předsedkyně Asociace lesních mateřských škol Tereza Valkounová. Asociace proto nyní organizuje v pořadí již druhou petici (dostupná je na webu www.e-petice.cz) a na počátek školního roku chystá Týden otevřených dveří v lesních mateřských školách. „Všech sto dvacet lesních školek první týden v září otevře své brány a bude zvát veřejnost, a zejména politiky, aby se přišli podívat na to, co to lesní mateřská škola je,“ upřesnila Tereza Valkounová. Zájemci si mohou tu „svoji“ lesní školku vyhledat na webu www.lesnims.cz
Snahou „dětských“ neziskovek je dosáhnout toho, aby registrace k dětským skupinám byla volitelná, ne povinná. „Vnímáme to jako dobré řešení na záchranu tří tisíc míst v lesních mateřských školách a přejeme si, aby to tak vnímala i Sněmovna – a takto dále postupovala,“ podotkla předsedkyně Asociace LMŠ. Upozornila rovněž na fakt, že lesní školky, fungující u nás pátým rokem, nyní skýtají pracovní uplatnění pro 600 lidí.
Téma tzv. dětských skupin bylo v posledních týdnech a měsících značně živé. Poté, co návrh příslušného zákona schválila Poslanecká sněmovna, řada organizací pracujících s dětmi – již zmíněná asociace, Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) a další – se postavily velmi silně proti.
Předseda ČRDM, reprezentující přes 200.000 individuálních členů, Aleš Sedláček přiblížil motivaci České rady. V zásadě je dvojí.
Předně – ČRDM vnímala původní znění legislativní normy jako vlastní ohrožení. „Situace je dnes taková, že my potřebujeme ve svých organizacích pracovat už s předškolními dětmi, abychom vůbec měli šanci vzbudit zájem dětí a udržet ho po dobu jejich dětství, dospívání a nakonec i dospělosti. Aby (pak) pracovali pro svoji organizaci, protože organizace, které sdružujeme, jsou dobrovolnické a fungují pouze díky práci, kterou odvádí jejich členové nebo jiní dobrovolníci či sympatizanti,“ vysvětlil Aleš Sedláček. Varování právníků, že návrh zákona obsahuje povinnou registraci k dětským skupinám za podmínek, jež nemusejí být splnitelné, nasměrovalo zástupce ČRDM s dotazem na Ministerstvo práce a sociálních věcí – kde zjistili rozpory ve stanovisku různých odborů. „O to víc jsme se potom začali aktivizovat a spojovat. A zjišťovali jsme, kolika organizací se to vlastně týká, kolik je tady různých aktivit s předškolními dětmi, jak jsou ty aktivity pestré – a jak vznikaly dost často ´zespodu´, bez toho, že by k tomu někdo vydal nějaký pokyn, bez toho, že by byla schválena nějaká politika, bez toho, že by na to byly potřeba nějaké obrovské peníze, natož evropské,“ rozvedl předseda České rady.
Druhá motivace byla pro ČRDM principiální, chtěla se držet vytýčených zásad. Česká rada si dala do vínku při svém založení mj. to, že se bude zajímat o právní prostředí příznivé pro práci s dětmi a o to, aby byla v povědomí veřejnosti pozitivně vnímána. “A že existují i jiné formy vzdělávaní než to klasické ve školách nebo formálních zařízeních… A najednou nám docvaklo, že tu je obrovský útok na svobodu… Citlivý politik by (na to) měl říct: Aha, tady je nějaký směr, tady to někam jde, ono něco funguje bez toho, že bychom to nalajnovali a cpali do toho obrovské peníze – měli bychom jít ještě o krok před nimi (neziskovkami), měli bychom jim tu cestičku umetat… Najednou si tu (ale) někdo usnadnil práci a řekl: My zavedeme plošnou regulaci, protože ono to bude jistější. A pak začali vymýšlet argumenty, proč to bude ´jistější´…“ dodal předseda ČRDM.
Po bok Asociace LMŠ se postavila také Unie center pro rodinu a komunitu. Její radní Michaela Bernardová přitom upozornila na typovou podobnost obou uskupení. „Čekali jsme dalšího pomocníka suplujícího nedostatek míst ve školkách, a to měly být dětské skupiny. Čekali jsme na to šest let. Vytvářeli jsme během té doby spoustu dalších alternativních možností, což byly třeba svépomocné skupiny, hlídací služby, vznikly takhle i firemní školky… A najednou se zrodilo něco, co nemělo být další alternativou, ale takovým zničujícím hybridem,“ poznamenala Michaela Bernardová.
Spolu s sní, Terezou Valkounovou a Alešem Sedláčkem usedl na tiskové konferenci za jeden stůl i Vít Jásek, výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů (UZS). Připomněl, že zaměstnavatelé už od počátku diskusí o tom, čemu se dnes říká „dětské skupiny“, měli dva požadavky. Za prvé: aby takové zařízení bylo jednodušší než klasická mateřská škola. A za druhé: aby prostředky vynaložené na jeho zřízení mohla firma odepsat z daní (náklady na školku nemůže). Nárok na daňové úlevy byl časem akceptován, prvý požadavek je na tom z hlediska zaměstnavatelů hůř, je méně liberální. „Návrh v této (senátní) podobě je pro nás akceptovatelný. 
Nejsme z něj nadšeni, protože si myslíme, že reguluje víc, než by nezbytně musel, nicméně zase respektujeme to, že pokud stát dává nějakou daňovou výhodu, tak požaduje nějaké podmínky, za kterých to (zařízení pro předškoláky) může být zřizováno,“ shrnul Vít Jásek. Zaměstnavatelé sice vidí i v jeho aktuálním znění určité omezující bariéry, k nimž mají výhrady, v zásadě s ním však souhlasí. „Pro nás je to dobrý kompromis. A říkáme: Hlavně ho schvalte, aby už po těch osmi letech ´něco´ bylo – a mohla ta zařízení vznikat…“
