Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) odmítá koncept dětských skupin jako jediné „vyhovující“ alternativy mateřských škol – tak, jak to předvídá současná podoba chystaného zákona.
Pokud má být existence dětských skupin ošetřena zákonem, pak ne na úkor jiných, životaschopných a zkušenostmi rodičů ověřených forem předškolní či mimoškolní výchovy. Řešení navrhované ČRDM spočívá v přijetí pozměňovacího návrhu ve smyslu volitelné registrace, nebo v zamítnutí předkládaného zákona.
Přijetí pozměňovacího návrhu (preferované ČRDM) přitom bylo schváleno poslaneckou Stálou komisí pro rodinu a rovné příležitosti, předloženo jako sněmovní tisk 82/3, později 82/4 část „C“ a zamítnuto ve 164. hlasování 20. června 2014. Více informací lze vyčíst z dokumentu http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=59248
Zdánlivě dobrý legislativní nápad – pořídit rodičům dětskou skupinu coby alternativní řešení k mateřské škole – nyní může být pro některé jiné formy před- nebo mimoškolní péče o malé děti likvidační. Jakkoliv jsou totiž dětské skupiny, jejichž existenci upravuje chystaný zákon, jistě vítanou „náhradou“ mateřských škol, neměly by být tím jediným řešením, po němž lze kromě školek v péči o předškolní děti sáhnout. Bohužel, nový zákon má právě k tomuto stavu „našlápnuto“.
Místo toho, aby rozšiřoval nabídku zařízení poskytujících péči o děti předškolního věku, fakticky ji naopak zužuje. Neuvážený „detail“ v legislativní novince má potenciál likvidovat rodiči vyzkoušená a prověřená zařízení, která mají jiné parametry než dětské skupiny. Jde například o lesní mateřské školy, i když zdaleka ne jen a pouze o ně.
Co již prokázalo svoji životaschopnost, je třeba zachovat. Rušit existující zařízení je plýtvání prostředky – mnohdy i těmi z veřejných zdrojů. Řada organizací totiž vybudovala svá zázemí podle daných možností, podle svého nejlepšího přesvědčení, leckdy po vzoru zahraniční i domácí dobré praxe. Nikoli podle parametrů dětské skupiny. Nyní se jim má ovšem přizpůsobit (to je zbytečné a nákladné), nebo zaniknout.
V případě zákona o dětských skupinách se veřejnost navíc nedozvídá úplnou pravdu. Zákon je totiž prezentován jako nová alternativa, ačkoliv ve skutečnosti jde o omezení současných možností: dětské skupiny mají být vedle mateřských škol jedinou schválenou „alternativní“ formou péče o děti – ostatním hrozí sankce.
Kupříkladu Asociace lesních mateřských škol usiluje o legislativní ukotvení lesních MŠ od svého vzniku v roce 2011. Ministerstvo zdravotnictví, jehož postoj vůči nim postupem času „tvrdne“, nyní už otevřeně říká, že ustupovat z parametrů nastavených pro MŠ a dětskou skupinu nelze…
Dvanáct měsíců, o nichž se v této souvislosti hovoří jako o lhůtě pro vyřešení situace „nepřizpůsobivých“ zařízení, je termín nereálný a politicky alibistický. Je totiž otázkou, kolika rodičům dětské skupiny skutečně prospějí, pokud se jim v důsledku zmíněného zákona jiné, již existující možnosti uzavřou.
Schválení zákona v jeho nynější, skrytě nepřívětivé podobě bude znamenat ohrožení pro běžný chod i samu existenci léty prověřených variant mimoškolní výchovy. Bylo by lepší takový zákon raději vůbec nemít. Upřímně řečeno, co vlastně naši zákonodárci doopravdy nabízejí oddílům pravidelně pracujícím s předškolními dětmi, organizacím, jejichž výchovné programy se věnují ohroženým dětem, mateřským centrům i spoustě dalších spolkových aktivit vzniklých spontánně, na základě potřeby a vůle občanů?
