Bratránkům skautům nelze upřít, že jsou doslova líhní osobností. Jednu z nich, totiž Romana Týce, skauta s přezdívkou Kořen, bylo možno vidět a slyšet ve čtvrtek 30. ledna v literárním sklepení v pražské Řetězové ulici. Pozvali ho tam, jak jinak, skauti, v rámci svého pozoruhodného projektu Skautské vize. Roman Týc je muž mnoha nápadů, provokací a myšlének, nad nimiž jedni jásají a druzí tiše koprní. Nejvíc koprní státní moc, ale ne zase tolik, aby jednu z nejpozoruhodnějších provokací, totiž výměnu skel v pražských semaforech, nevyhodnotila jako trestný čin a neposlala Kořena na měsíc do kriminálu.
Určitě si vzpomenete: Týcovi panáčci byli rozevlátější, čůrali, rozpínali ruce, měli culíky, ba se i belhali bez nohy… Kdo je viděl, ten se zasmál, pokud tedy nebyl příliš suchoprdný. Na těch několika křižovatkách nikdo nezkolaboval, auta se nesrazila, český veřejný prostor se trochu poveselil…
Autora to stálo měsíc života ve druhé nápravné skupině, na což s jistým pohnutím vzpomínal právě na zmíněném lednovém setkání. Převážně mladé publikum i moderátor Šípek zaplavili Kořena otázkami: došlo na zcizování čepic policistům, plavbu na voru vlastní výroby po Vltavě při povodních před dvanácti lety, simulovaný atomový výbuch v České televizi, názory na úroveň kulturních institucí v naší zemi… Letos čtyřicetiletý Týc je zdatný rétor a myšlenky z něj doslova tryskají. Auditorium se určitě nenudilo.
Proč to vlastně všechno dělá? Odpověď by vydala na traktát a mám pocit, že ji autor stejně jenom načrtl. Je prostě tak ustrojen, zkouší, co společnost sešněrovaná často pitomými regulacemi vydrží, baví ho provokovat, o mnohých věcech je bytostně přesvědčen. Jeho počiny každopádně mají ohlas a asi se jimi dá i trochu uživit, chválapánu – to si člověk domýšlí, když zví, že vlastník panáčků, Centrum Egona Schieleho, je zapůjčil do vídeňského Kunstlerhausu. Je to vlastně u nás v Česku bezvadně pestrý svět – za tutéž věc vás zavřou, adorují i platí… Kormidelník skupiny Ztohoven má ovšem i skautskou minulost. To, co se naučil v oddíle, mu pomohlo přežít, třeba i ten měsíční arest. Roman Týc komentoval historické fotky se sebou samým a tu a tam se v publiku ujišťoval u své někdejší vedoucí, dnešní náčelní Junáka Káči Rocmanové, že si pamatuje dobře.
Necelé dvě hodiny setkání, které bych se kvůli nonkonformnosti autora věru neodvážil nazvat besedou, uběhly tak rychle jako zpěněná voda pod někdejším Kořenovým povodňovým vorem. Kdo tam byl, ten nelitoval a kdo nebyl, může se vypravit do Dlouhé ulice číslo 5 na jeho výstavu do galerie dvorac sec contemporary a povozit se třeba v pouťovém autíčku. A schválně, na konec. Kdy jste slyšeli naposled větu /…jen blbni, zkazíš to všem!/ ?
Tomáš Novotný,
Asociace TOM
Cyklus besed Skautská vize se koná v rámci aktivit Skautského institutu
www.skautskyinstitut.cz
