Velmi milý článek dorazil od Jirky Martinka, vedoucího oddílu Liščata z Velkých Hamrů, který ukazuje, že informace plynou pomalu, ale jistě – a že pracovat a pomáhat zadarmo se opravdu vyplácí.
Vloni jsme během projektu 72 hodin – Ruku na to! uklidili a dále se budeme starat o hrob, v němž je prsť z místa posledního odpočinku npor. Josefa Mohra, letce 311. československé bombardovací perutě RAF.
Článek otištěný v Jabloneckém deníku zaujal osobu XX a ta ho předala osobě XY, jež ho přeložila do angličtiny, atd., atd. …Až se dostal k mjr. Morochoviči, který je zástupcem velitele 222. výcvikové letky „Šiškovy“, sídlící v Náměšti nad Oslavou. Mjr. Morochovič nás za odměnu pozval k nim na letiště. Teď si možná řeknete, byl to asi nějaký letecký den, ale jste na omylu. Byli jsme tam za plného leteckého provozu pouze my: viděli jsme odkapotované letouny, další letouny vzlétat s výzbrojí, najedli jsme se s vojáky v jejich jídelně – a asi vrchol všeho bylo podívat se na řídící věž, kam se nedostanete ani při leteckém dni. A to jen díky projektu 72 hodin.
A doopravdy se pomáhat vyplácí? – Ano.
Od nás z Jizerek se projet do Náměště nad Oslavou je dosti časově a finančně náročné. Tak jsme zvolili jarní prázdniny a „mezipřistání“ v České Třebové…
O pár let dříve jsem šel po našem městě a uviděl paní, jíž se u jejího karavanu zlámala osa. Ihned jsem se nabídl s pomocí a zajistil jí u kamaráda opravu. 
A z paní Malátkové se vyklubala vedoucí tábora, která v karavanu veze bagáž, asi ho přetížila… Zároveň pracuje i pro ekocentrum v České Třebové, kde jsme na „oplátku“, i když to slovo nemám rád, našli ubytování opravdu „za hubičku“.
Proto, tomíci (ale i vy ostatní, pozn. red.), pomáhejte a účastněte se super projektu 72 hodin. Přeji Vám štěstí – a aby se Vám dostalo odměny tak jako nám. My letos budeme za podpory města Velké Hamry budovat městské veřejné ohniště a uděláme pétanquové hříště.
