Tak jsem si letos po letech zahrála kuličky. Sehnali jsme klasické hliněnky, jaké mívali už naši rodiče a prarodiče. Bylo to super. Důlek na cestičce v parku, kudy moc lidí nechodí, takový ten vykroužený patou… Já lovila v paměti pravidla, spoluhráči – děti mezi 7 a 15 lety – se ukázali bez zkušeností, protože na hřištích se už kuličky moc nehrajou a s rodiči teprv ne. Zaujetí hrou bylo pak ovšem takové, že jsme ke klubovně, kde na ty mladší čekali rodiče, museli dobíhat poklusem. Další turnaj na mezioddílovém sportovním dni už byl skoro profi a klání se účastnili nejmenší i dospělí, až nás museli pořadatelé rozehnat – brzdili jsme totiž ostatní disciplíny, a tak se turnaj dohrával až úplně nakonec.
Podobné úspěchy slaví v oddíle sada švihadel – každou volnou chvilku mezi programem schůzek se skáče na dvorku u klubovny a kupodivu trénují i kluci.
Na letošní Bambiriádě byly „retro“ hry a hračky hlavním tématem. A měly úspěch! Na té pražské byla i stará škola s dřevěnými lavicemi, rákoskou a klečením na hrachu, s kalamáři a brky. Psaní brkem – tedy spíš násadkou s kovovým perkem – si vyzkoušelo snad každé dítě, které na Bambiriádu zavítalo. Nemenší úspěch slavily lodičky z kůry, které si účastníci mohli vyřezat a pak je dokonce pouštět na umělém potůčku uprostřed areálu. Radost z plujících lodiček byla převeliká a děti nebyly k odtržení. Další úspěšnou atrakcí byly chůdy. U tomíků si mohli malí i velcí tradičně vyzkoušet házení míčků na medvěda, ale nově se mohli také pohoupat na houpacím koni v životní velikosti. Indiáni z Ligy lesní moudrosti zase nabízeli tradiční hry malých indiánčat, jako hod proutěných kroužků na zabodnutý šíp nebo závod v namotávání dlouhé šňůrky s látkovou želvičkou na konci.
Děti ty obyčejné jednoduché hry bavily, a možná víc, než mnohé moderní vymyšlenosti.
Škoda jen, že v dnešní uspěchané době většina dospěláků sáhne v obchodech s hračkami spíš po něčem ze záplavy umělohmotného nevkusu. Málokterý rodič či prarodič vzpomene na to, že by možná dítko přivítalo změnu – třeba postavit společně mlýnek na potoce nebo se naučit otloukat píšťalku z vrbového proutku. Ostatně – umíme to ještě?
Michala Kateřina Rocmanová
