Ano, to všechno se pojí se jménem Jan Šimáně – Galén.
A také „přátelství rozrůzněných“. Snad každý, kdo se motá kolem výchovy dětí ve volném čase, už někdy předchozí pojmy slyšel.
Aktivity, které se – snad naštěstí – dosud nikomu nepodařilo sešněrovat pravidly občanských zákoníků, které dokážou být nezávislé na ministerských dotacích, a věřím, že je nezastaví ani zpráva o tom, že Galén odešel…
Kluby sice nebyly Galénovým vynálezem, ale v dobách, kdy některé dětské organizace byly zakázané, byl to právě on, kdo klubaře táhl a usměrňoval v činnosti a organizoval jejich setkávání – vedl totiž klubovní rubriku v časopise ABC.
Také historie vévézetek vzpomíná svého zakladatele: hned v preambuli CVVZ se píše, že jednou ročně se na nich dobrovolně setkávají vedoucí působící v malých i velkých organizacích, spolcích a klubech a v duchu Galénova „přátelství rozrůzněných“ porovnávají své názory a zkušenosti.
Jeho podrobný životopis laskavý čtenář najde na stránkách Březového lístku – pyramidy ocenění, které si udělují vedoucí sami mezi sebou, napříč hnutími a organizacemi.
Nechci hodnotit, co pro výchovu dětí a mladých lidí Galén udělal.
Chci jen do mozaiky o něm a jeho působení na lidi přidat jeden kamínek.
Bylo mi nějakých 12 let, když vyšlo Foglarovo Dobrodružství v Zemi nikoho a následovaly další foglarovky. S kamarádkami v jižních Čechách, kam jsem jezdila pravidelně k babičce, jsme tehdy založily klub. O dva roky později na začátku prázdnin vyšlo nulté číslo časopisu Junák. Tehdy jsem si vyprosila na mamce dvě koruny, obsah časopisu zhltla, a protože tam byla výzva k zakládání skautských čtenářských klubů, hned jsem svolala kamarádky a náš klub jsme přihlásily. Dostaly jsme číslo ČK 1 🙂 a klub vesele prosperoval ještě několik let, než jsme se rozprchly po světě, do škol a jiných bydlišť.
V době středo- a vysokoškolských studií jsem jezdila na tábory jako praktikant, vedla zprvu dětské zájmové kroužky a potom mnoho let turistický oddíl.
S oddílem jsme jezdili na „turisticko-branné“ závody a tam jsme se seznámili s dalšími, podobně laděnými oddíly, s nimiž jsme se pak občas někde potkávali. Pár let před „sametem“ se mezi námi rozmohlo udílení Březových lístků. S Galénem jsme se tehdy setkali na nějaké besedě – a pak jsme se potkali ještě mockrát, vesměs náhodně, na nejrůznějších setkáních dětí a mladých lidí i vedoucích…
Vzpomínám na jakousi regionální VVZ začátkem 90. let na tábořišti u skalního města nedaleko Litomyšle. Na CéVéVéZetky pozdních devadesátých let. Na přátele, kteří byli i jeho přáteli, a tak nějak nás to vědomí spojovalo. A Galénův podpis mám na několika udělovacích listinách mých Březových lístků.
Teprve po letech mi došlo, že to je „ten“ Jan Šimáně – Galén, co býval podepsán pod rubrikou čtenářských klubů Junáka.
Snad taky trochu pro to „přátelství rozrůzněných“ jsem se hned na začátku zapojila do práce v České radě dětí a mládeže – a jsem tam dodnes…
Podobně jako já na letmá setkání s Galénem vzpomínají stovky – za ta léta spíš tisícovky – vedoucích, které nějak jeho myšlenky ovlivnily. Je mnoho těch, kteří se s Galénem setkávali častěji, pravidelněji, cíleněji, kteří ho znali lépe, kteří… by mohli do jeho mozaiky přidávat balvany a psát o něm romány. Možná je jednou napíší.
A tohle je můj kamínek.
Michala K. Rocmanová – Káča
P.S.: Rozloučení s Galénem proběhlo v úzkém kruhu rodinném. Rozloučení s jeho přáteli bude v dubnu 2013 při uložení jeho popela do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově v Praze. (z webu BL)
http://www.brezovylistek.cz/2-jan-simane-galen-1-10-1924-13-2-2013.html
http://www.cvvz.cz/co-je-to-cvvz
http://old.cvvz.cz/cz/minule.php
http://www.brezovylistek.cz/2-jan-simane-galen-12.html
