Poprvé v novém roce se 10. ledna setkali zástupci krajských rad dětí a mládeže, tentokrát v Praze. Hojná účast byla příslibem široké výměny aktuálních informací z krajů a názorů na otázky, které přesahují regionální hranice.
Kromě interních bloků, do kterých přispěli účastníci svým aktivním zapojením, byli přizváni takříkajíc tradiční hosté. Manažer karet mládeže ČRDM Miroslav Jungwirth přiblížil zástupcům krajských střech strategii distribuce karet a nabídku na to, aby se staly hlavními krajskými distributory.
Předseda ČRDM Aleš Sedláček se podělil o aktuální informace z činnosti ČRDM, z jednání během posledních týdnů, jako např. o určených zástupcích ČRDM ve vyjednávacích týmech k novému období evropských fondů v rámci tzv. Principu partnerství.
Během programu se samozřejmě těšilo pozornosti „dotační okénko“ paní Evy Hampejsové a Jarky Novákové z MŠMT resp. NIDM. Kromě řady konkrétních informací, čeho se vyvarovat při procesu podávání žádostí, přišla řeč i na obecnější témata. Účastníci přivítali novou službu odboru pro mládež – tzv. předkontrolu. I když ji letos využilo minimum organizací, je považována za kvalitativní posun pro žadatele. V diskusi vzešel podnět pro vyhlašování mimořádných dotačních výzev. Pokud je strategií odboru, vyhlašovat výzvy se stejným zaměřením a obdobnými parametry návazně a opakovaně, je z hlediska plánování finančních zdrojů pro krajské rady důležité, aby tento záměr byl veřejný již v předchozím kalendářním roce. Při vyhlášení výzvy v únoru jsou dotační programy krajů, vhodné nejvíce jako zdroj spolufinancování, termínově již mimo hru.
Nejobsáhlejší část byla věnována vzájemným diskusím krajských zástupců rad dětí a mládeže. Od vzniku krajských rad, kdy v počátcích začínaly velmi podobně, např. s podobnými agendami, vizemi a cíli v obdobně formulovaných stanovách, se rozdíly mezi jednotlivými regiony stále prohlubují. Existují krajské rady dětí a mládeže, které nemají ani vlastní kanceláře, zatímco jiné spravují a využívají celé objekty. Činnosti a projekty krajských rad jsou velmi různorodé a stále se rozšiřují. Pokud se týká financování, je naprostá většina rad dětí a mládeže závislá pouze na konkrétních realizovaných projektech. Krajské samosprávy až na výjimky nepodporují samotný provoz krajských rad dětí a mládeže. Dlouhodobě „podhospodařené“ jsou zejména personální kapacity. Pokud je možné k podpoře krajských rad vedených dobrovolníky získat i malý úvazek na zaměstnance, věnují se pak tito právě projektům, nikoliv rozvíjení další kvality základních „politických“ agend krajských střech. Diskutující vyslovili názor, že se jedná částečně o strukturální problém v ČR, protože v zahraničí, kde krajské rady existují, je jejich místo v politice mládeže stabilizované určitou kontinuální podporou.
Financování krajských rad prostřednictvím projektů má zajímavý dopad také v tom, že se do činnosti některých rad dětí a mládeže dostává přímá práce s dětmi a mládeží. Tím se z hlediska podmínek nastavených MŠMT dostávají na pomezí vyhrazené „kolonky“ organizací pracujících s dětmi a mládeží.
Tyto skutečnosti jsou zároveň překážkou pro intenzivnější spolupráci na celostátní úrovni. Komora krajských rad ČRDM dokáže zajistit naprosto nejzákladnější kontakt a setkávání mezi radami. Jako určité realistické řešení pro současnou situaci se jeví nutnost pokusit se o společné nadregionální projekty. Ty by mohly využít potenciál a expertízu, kterou krajské střechy a jejich představitelé mají.
V závěrečné diskusi identifikovali přítomní pět takových oblastí, kde mohou spojit znalosti a zkušenosti dohromady. V novém roce by tak úspěšný společný projekt mohl vyslat směrem k veřejné správě zprávu, že krajské rady dokážou i přes komplikované postavení v systému práce s dětmi a mládeží něco nabídnout.
