Klíčová aktivita Uznávání neformálního vzdělávání vám přináší svou novou publikaci, která současně ztělesňuje jeden ze závěrečných počinů národního projektu Klíče pro život. Seznamte se s již druhou řadou vzdělávacích programů pro nestátní neziskové organizace, souborně vydanou v knize „Sada vzdělávacích programů a příkladů dobré praxe II“.
Ověřeno praxí
Jak už číslice II v jejím názvu napovídá, je tato publikace „sestrou“ o něco starší „Sady vzdělávacích programů a příkladů dobré praxe“, jež vyšla v NIDM před bezmála půlrokem. Stejně, jako v první „Sadě“, můžete i zde najít vybrané vzdělávací aktivity a na ně navazující příklady jejich uplatnění, které se snaží přiblížit čtenářům takové metody neformálního vzdělávání, jaké by mohli dobře využít ve své každodenní praxi. Čím se ale „dvojka“ od své předchůdkyně liší?
Obě knihy mají sloužit hlavně vzdělavatelům v „neziskovkách“, jímž mohou být buď „pouhou“ inspirací, anebo přímým prostředkem k vytvoření vlastního vzdělávacího programu. Protože se však první „Sada“ zaměřila především na rozvoj odborných pozic v NNO, orientuje se „Sada II“ zejména na zkvalitnění přímé práce s dětmi a mládeží. Jste-li tedy zaměstnancem či dobrovolníkem pracujícím v nějakém občanském sdružení na pozici vedoucího dětí a mládeže, může být pro vás publikace neocenitelným zdrojem nápadů a invence.
Vzdělávací programy (VP) navíc nejsou jen teoretickými pojednáními. Jejich ústřední funkcí je sloužit (dobré) praxi. Přesvědčí vás o tom možná i fakt, že autory předkládaných metodických materiálů jsou ve většině případů sami zástupci nestátních neziskových organizací, kteří tyto dokumenty nejen sepsali, ale ve svých sdruženích také ověřili.
Jejich VP a příklady dobré praxe (PDP) vznikaly jako výstupy veřejné zakázky Tvorba, inovace a ověření vzdělávacích programů v oblasti neformálního vzdělávání. Důležité slůvko, které při zrodu těchto dokumentů sehrávalo zásadní roli, je (na rozdíl od první „Sady“) právě inovace. A jak konkrétně onomu inovování rozumět?
Prostor pro inovaci
Garantka klíčové aktivity Uznávání neformálního vzdělávání projektu Klíče pro život, Mgr. Daniela Havlíčková, v úvodu k „Sadě II“ píše, že výraz inovace je v tomto případě nutné chápat jako „jiný způsob provádění vzdělávání v souvislosti s tvorbou vzdělávacího programu“. To, co tento „jiný způsob“ určuje, je potom zapojení tzv. „měkkých kompetencí“, které mají být prostřednictvím využití VP rozvíjeny. A v jakéže to oblasti má k tomuto rozvoji docházet?
Dle současných vzdělavatelů a zaměstnavatelů, kteří sem začínají upírat svou pozornost, jde právě o neformální výchovu a vzdělávání. Tato nedílná složka vzdělávacího systému totiž už sama o sobě představuje „jiný způsob“ provádění vzdělávání (a to nejen v souvislosti s tvorbou VP, ale v první řadě v souvislosti se zprostředkováváním a sdílením přímé zkušenosti – kterou formální vzdělávání většinou opomíjí).
Znalosti a dovednosti získané či rozvíjené v procesu mimoškolního vzdělávání tedy bývají čím dál častěji upřednostňovány nejen v běžném životě, ale i na trhu práce. Se změnou (inovací) společensko-ekonomických poměrů je však nutné měnit i naše chápání současného vzdělávání. Zkusme k této změně přispět i my a začněme především u sebe a „příkladného praktikování“ svých organizací. Osobnostní rozvoj našich dětí a mládeže je třeba podporovat a neformální vzdělávání nám k tomu poskytuje více, než možná potřebujeme – otevřený, rozmanitý a hlavně svobodný prostor…
Další informace o měkkých kompetencích naleznete na:
http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/KA1-vyzkumy/Kompetence_v_neformalnim_vzdelavani_na_web.pdf
Publikace „Sada vzdělávacích programů a příkladů dobré praxe II“ je jedním z mnoha výstupů národního projektu „Klíče pro život – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání“, jehož realizátory byly od roku 2009 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní institut dětí a mládeže. Klíčové aktivity tohoto projektu jsou zaměřeny na organizace zabývající se neformální a zájmovou výchovou a vzděláváním dětí a mládeže a na vzdělávání lidí, kteří s dětmi a mládeží pracují. Projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
