První český tábor v historii se konal v červenci 1912. Tedy tábor tak, jak je známe dnes – se stany, kuchyní a pravidelným táborovým programem. Středoškolský profesor A. B. Svojsík vyrazil se svými svěřenci 13. července 1912 pěšky od pražské žižkovské reálky k Lipnici nad Sázavou. Tam tábořili celý měsíc. Další rok již tábořilo 15 skautských skupin a od té doby se tábory staly nedílnou náplní letních prázdnin většiny dětí.
Od podzimu 1911 konal středoškolský profesor A. B. Svojsík se žáky žižkovské reálky pokusy se skautingem, většinou v Prokopském údolí nebo v Radotíně u Prahy.
V květnu 1912 vydal Svojsík sedmisetstránkovou knihu Základy junáctví, do které přispěla řada osobností veřejného života, obálku nakreslil Mikoláš Aleš.
Svojsík sezval chlapce různého věku, sociálního zázemí, schopností i míst, odkud pocházeli, aby s nimi uskutečnil první stálý stanový tábor v českých zemích.
Na tábor vyrazili pěšky 13. července 1912 od pražské žižkovské reálky, vybavení vezli na vozíku vážícím 300 kg.
Trasa vedla přes Uhříněves, Kutnou Horu, Golčův Jeníkov a Světlou nad Sázavou, aby tak po čtyřech dnech dorazili do blízkosti Lipnice nad Sázavou – Vorlovského polesí.
Tábor postavili na malé mýtince u potoka, ale většina stanů a táborových staveb – kuchyně, sklípek, přístřešek – stála uprostřed stromů.
Denní rytmus byl v podstatě totožný s dnešními skautskými tábory. Budíček, rozcvička, program, polední klid, program, večerka a noční hlídky.
Samozřejmostí bylo pětkrát denně jídlo, které si účastníci sami připravovali. Právě opatřování zásob zabíralo táborníkům množství času a museli se za nimi vydávat dlouhé kilometry.
Kromě tělesných cvičení byly na programu různé sportovní disciplíny: hod oštěpem, vzpírání, střelba, šerm, ale i tenis.
Výlety tvořily také nedílnou součást táborového programu, oblíbeným místem se stala zřícenina hradu Lipnice.
Výlety byly doprovázeny zdokonalováním v tábornických dovednostech, jako byla signalizace praporky či poskytování první pomoci.
Hry se tehdy hrály jednoduché, ale vzhledem k jejich novosti byly přitažlivé. Oblíbené bylo různé plížení, pozorování, stopování, ale i dodnes známá Kimova hra, neboli kimovka (hráči se dívají na určitý počet předmětů, po jejich zakrytí si mají na co nejvíce z nich vzpomenout).
Řemeslná zručnost se rozvíjela na táborových stavbách, ale i několikadenním stavění lodě SKAUT, která poskytla mnoho zábavy na blízkém rybníce.
I přes den byl čas na osobní rozhovory s vůdcem tábora, A. B. Svojsíkem. Ten pak při večerních ohních vypravoval mnoho příhod ze svých velkých cest po světě.
Tábor skončil po měsíci a pro Svojsíka se stal konečným potvrzením o životaschopnosti skautingu v našich podmínkách. Následující rok už tábořilo 15 skautských skupin a od té doby se tábory staly nedílnou náplní letních prázdnin většiny dětí.
V dnešní době každý rok pořádá Junák – svaz skautů a skautek ČR přibližně tisíc táborů, kterých se účastní přes 23 000 dětí. O děti se stará na 5 000 dospělých dobrovolníků.
foto archiv Junáka