Lednovými hodnotícím setkáním zástupců dobrovolnických skupin se uzavřel Evropský rok dobrovolnictví 2011.
Za ten rok jsem se mnohokrát setkala s názorem, že u nás dobrovolnictví před rokem 1989 neexistovalo, ba co víc – že nás ho museli ze Západu přijet učit.
Slyšela jsem to několikrát při loňských oslavách 50. výročí Amerických mírových sborů (Peace Corps), a naposled jsem něco podobného četla i na stránkách Dobrovolnik.cz. A pokaždé mne toto tvrzrní pořádně nadzvedlo.
Nechci se tu věnovat definici dobrovolnictví – ostatně v tom se nedokázali dosud shodnout ani odborníci, neřku-li, že již drahně let vzniká „Zákon o dobrovolnictví“ a ani to nebere konce, protože jednotlivé skupiny se handrkují, co je víc dobrovolnické.
Nechci a nemohu v těch pár řádcích ani postihnout historii dobrovolnictví u nás – je to jen pár poznámek na okraj…
Proč se mi nelíbí tvrzení, že u nás vzniklo dobrovolnictví až po roce 1989? Za prvé proto, že dobrovolnictví existovalo snad už ve společnosti prvobytně pospolné – za dávných časů se mu ovšem říkalo spíš „sousedská výpomoc“, později, například v křesťanství „pomoc bližním“, mezi skauty platí „jeden dobrý skutek denně“. Za druhé proto, že na hmatatelné důkazy dobrovolnictví ve všech oblastech u nás před rokem 1989 narážím na každém kroku.
Tak například v křesťanství najdeme takových altruistických pomocníků spoustu. Třeba ochránce zvířátek a přírody – svatého Františka. Předobrazem dobrovolnictví sociálního či zdravotního u nás mohou být hned dvě historicky doložené pomocnice a ošetřovatelky chudých a nemocných – svatá Anežka Přemyslovna a svatá Zdislava z Lemberka…
Patří-li k ochraně přírody také pěstování či ochrana vzácných druhů rostlin či živočichů, dlužno vzpomenout dávné a osvícené zakladatele našich rezervací, chráněných oblastí, parků, botanických či zoologických zahrad. O tisících členů TISu či Brontosaurů od padesátých do osmdesátých let nemluvě. Při záchraně tehdy jediného původního plemene koně na našem území – hucula se vystřídaly dobrovolníků stovky jen proto, aby koníci nebyli za totality semleti do buřtů.
Dobrovolnictví kulturní má v Českých zemích také dlouhé kořeny. Za všechny jen dvě zmínky: žamberečtí ochotníci hrávali divadlo pilně již koncem 18. století, a to díky pochopení paní hraběnky na zámku – když zámek převzal hrabě Windischgrätz, zařízení divadla jim věnoval. Na přelomu 19. a 20. století v sotva třítísícovém Novém Městě nad Metují působilo přes 180 divadelních ochotníků – neuvěřitelných 6% obyvatel!
Dobrovolnictví v tělovýchově zaznamenalo největšího rozmachu po založení Sokola v r. 1862, dobrovolnými cvičiteli a pomocníky bývaly celé rodiny. Také v Klubu českých turistů, založeném v roce 1888, bylo dobrovolníků a mecenášů nepočítaně – kromě značení turistických cest stavěli či sehnali finanční nebo materiální podporu na stavbu mnoha lávek, mostků, rozhleden, turistických chat a útulen…
Dobrovolnictví v mimořádných či krizových situacích – tak se dnes nazývá práce dobrovolných hasičů nebo Červeného kříže. Jednotky těch prvních vznikaly ve druhé polovině 19. století, zdravotníci se uplatnili hlavně v době obou světových válek.
Práci s dětmi a mládeží se od začátku 20. století věnovali vedoucí a vychovatelé např. v Lize lesní moudrosti, Junáku a jeho odnožích, v křesťanských spolcích YMCA a YWCA a dalších.
V době německé okupace za 2. světové války nebo po roce 1948 v dobách totalitních, kdy byly jmenované organizace zakázané, pracovaly s dětmi dobrovolnicky stovky a tisíce vedoucích, kteří vedli své svěřence dál v duchu těchto spolků – a určitě ne pro nějakou „stranickou čárku“. Mnohdy to byla spíš napůl tajná až podzemní činnost. Vždyť kdyby tomu tak nebylo, nebyly by se mohly již na přelomu roku 1989 nebo hned začátkem 90. let tyto spolky obnovit.
A tak ať si říká kdo chce co chce, v našich zemích dobrovolnictví kvetlo odedávna a pokvete i přes všechny rozbory a názory méně zasvěcených. Vždyť jen ve sdruženích ČRDM na zajištění aktivit pro děti a mládež pracuje dlouhodobě, pravidelně a zdarma přes 30 000 dobrovolníků.
Michala Kateřina Rocmanová
P.S.:
Tato filipika proti názoru o „vzniku pravého dobrovolnictví“ až po r. 1990 byla vyprovokována prací, kterou najdete na adrese:
http://www.dobrovolnik.cz/informace/dobrovolnictvi-v-ceske-republice-pred-rokem-1989/
Zmínky o ochotnících:
http://www.zamberk.cz/index.php?IdS=553
a v knize Bohumila Dvořáčka: Nové Město nad Metují – Pohledy do minulosti (https://www.databazeknih.cz/knihy/nove-mesto-nad-metuji-pohledy-do-minulosti-305562)
O klubu českých turistů
http://www.kct.cz/historie
a o některých pozoruhodných stavbách:
http://www.kct-tabor.cz/cesky/index.htm?l=/cesky/hylacka.htm
http://www.kct-tabor.cz/cesky/index.htm?l=/cesky/lavka.htm
Některá líčení se čtou jako dobrodružný román 🙂
