V pondělí 7. listopadu 2011 zasadili představitelé České rady dětí a mládeže a četní vzácní hosté poslední – stou – pamětní svatoanežskou lípu v areálu kláštera sv. Anežky na Starém Městě v Praze. Při vsazení tohoto mladého stromku zazněl projev Prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., životopisce sv. Anežky České, který stojí za přečtení:
Milé děti, vážení hosté,
děkuji Vám, že jste mě pozvali, abych pozdravil tuto lípu, abych se s Vámi setkal a sdílel Vaši radost. Je krásné a povzbuzující, že se při letošních oslavách tolikrát a v takovém počtu ke sv. Anežce seběhly děti. Stojíme tu sice kolem toho nejdůležitějšího ze sta stromů, který jste přinesly jako kytičku k jejím osmistým narozeninám, ale všichni cítíme, že vlastně stojíme kolem samotné Anežky. Jakoby vyšla ze své oratoře, kde o nás přemýšlí, někdy se o nás bojí, jindy se raduje, vždycky nám umí poradit a vždy nám laskavě, ale pevně řekne do očí plnou pravdu.
Při takovém setkání si můžeme uvědomit, jak veliká a silná je naše minulost. Jako je lípa zasazena do země, tak jsme my zasazeni do dějin svého národa. Tak jako se strom při náporu bouře a vichru drží a udrží svými kořeny, tak je to i s námi. Člověk, který neví o svých dějinách, nebo na ně nedbá, se rychle skácí jako plechová výkladní deska pomalovaná umělými barvami, aby upoutala pozornost a přilákala kupce do krámu. Život stromů je zpravidla o hodně delší než život lidí, a proto zasadit strom znamená vztáhnout ruku do budoucnosti právě tak vzdálené, jak dlouhé jsou zaznamenané i nezaznamenané dějiny.
Když si to uvědomíme, zjistíme několik věcí. Na prvém místě, že jsme součástí dějin svého národa. Prožíváme tentýž dějinný příběh jako sv. Anežka. Zároveň je jasné, že v tomto, ale také v každém přítomném okamžiku tvoříme svůj život, ovlivňujeme život druhých a celé dějiny. Je moc důležité, jak jednáme. Když správně, přinášíme dobro, mír, krásu a posouváme vše k lepšímu. Když špatně, děláme opak: boříme, ničíme, působíme bolest a zlo. Za třetí si tu můžeme docela snadno uvědomit, že se nemusíme obávat budoucnosti, když je tolik lidí, kteří mají dobrou vůli. Vy jste ji vyjádřily výzvou napsanou na desce: Pečujte o tuto zemi, je to náš domov. Až se za pětadvacet let přijdete podívat, jak zesílila Vaše lípa, budete dospělé a nápis bude sice stále stejný, ale přece pro Vás jiný. Za podpisem budou Vaše děti a Vy budete adresátem výzvy. Jak z generace na generaci přechází odpovědnost za naši vlast, tak budou další a další generace dětí oslovovat své rodiče Vaší výzvou. Nemyslete si ani chvilku, že děti nemají sílu a vliv. Rozumnému přání dítěte přece každý rád vyhoví. Budou-li Vaše tužby čisté, změníte svět. Uchováte-li si ty ideály, které jste vyjádřily zasazením stovky lip, budete nositeli naděje a tvůrci pokoje. Kéž Vám k tomu sv. Anežka žehná, kéž Vás chrání, provází a směruje k radosti.
A co mám říct tobě, strůmku. Že tě mám rád, protože všechno, co žije, potřebuje lásku? Že tě mám v úctě? Všechno živé je hodno úcty, protože nic živého žádný člověk nedovede vytvořit. Že o tebe budeme pečovat, protože všechno, co má vyrůst si zasluhuje službu? Jistě. To bych řekl každému vsazenému stromu. Ty však jsi lípa. V naší zemi královský strom. Vy, lípy, jste se staly symbolem naší vlasti. Vaše srdci podobné listy zdobí státní pečeť, standartu, která vlaje nad hlavou státu, jsou vyšity na praporech, pod nimiž šli stateční lidé chránit naši zem. Vaše ratolesti jsou vždy a všude připomínkou, že naše zem potřebuje pravdu a dobrotu našich srdcí. A proto sv. Anežce i tobě říkám: Zde jsme, svatá česká princezno a královský český strome, abychom své zemi sloužili.