Tábor YMCA na Sázavě patří ke kultovním místům nejen ymkařského táboření, ale můžeme říci, že svým stářím i organizovaného táboření na území naší republiky obecně.
„Jak a kým bylo vyhlédnuto místo pro tábor – dodnes nevím. Potkal jsem se v životě nejméně s devíti občany, kteří mě ujišťovali, že je to jenom jejich zásluhou, že ono rozkošné místo u Soběšína bylo objeveno; že oni zavedli „národ“ Sázavanů do země „zaslíbené“, jako kdysi podobně učinil praotec Čech. A tak jako počátky a objevení naší vlasti jsou více méně záhadou, tak i objevení „Sázavy“ má v sobě mnoho dohadů a pověstí.“
Joe First (Táborový zpravodaj 4, 1928, 5, s. 1–4 časopisu Náš úkol, 2, 1928, 5.)
Tábořiště YMCA na Sázavě u Soběšína bylo zřízeno v roce 1921. Pozemek daroval pan hrabě Sternberg tehdejší YMCA a ta začala velmi rychle podnikat vše pro to, aby se z něj stal „Ráj hochů na Sázavě“, jak se mu během první republiky říkalo – de facto to byl i reklamní slogan, kterým mladé kluky na tábor lákali. Nejprve byl pouze stanový, později chatový. Zajímavostí však určitě je skutečnost, že dodnes dodržuje původní půdorys rozestavení stanů/chatek, což lze vysledovat z historických fotografií či uvedeného plánku přibližně z roku 1947. Proběhly sezony do roku 1938, pak tábor obsadil Hitlerjugend. Ve vzpomínkách pamětníků, kteří pokračovali v táboření na protějším břehu řeky a mohli tak sledovat, co se v jejich milovaném táboře děje, se objevují činy velmi nepěkné.
Po válce pak opět YMCA zorganizovala tři sezony v letech 1945–47 (rok 1948 už opět proběhl na druhé straně řeky). Po komunistickém puči v únoru 1948 bylo totiž Ymce opět znemožněno jeho využívání, sloužil CKM – Cestovní kanceláři mládeže.
Až po roce 1989 se pro YMCA otevřela možnost opět tábor využívat. Od roku 1994 jako správcům a od roku 2002 jako majitelům, i když za cenu podpisu nevýhodných smluv se státem zastoupeným FDM – Fondem dětí a mládeže (dnes již neexistujícím).
Nejdůležitější osobou spojenou s táborem byl Joe First, který jej založil a dlouhá léta působil jako jeho ředitel a hlavní vedoucí. Spolu se svou manželkou byli táborníky velmi respektováni až milováni. Díky nim získal tábor neopakovatelného ducha, na což tehdejší účastníci vzpomínají dodnes.
Velkým vyznamenáním je pro tábor také souhlas T. G. Masaryka, aby nesl právě jeho jméno. Táborníci napsali tehdejšímu panu prezidentovi dopis se žádostí, zda by své jméno propůjčil místu, kde se YMCA snaží působit na novou generaci – a on souhlasil. Jako člověk, který se zasadil o vznik YMCA v Československu, to jistě chápal jako další příspěvek pro rozvoj práce YMCA.
Hlavní náplní táborů byl v souladu s posláním YMCA rozvoj osobnosti mladých lidí, jejich duše, ducha i těla. Program byl velmi pestrý a také novátorský. Šlo o koncepční práci a objevovaly s v něm i aktivity, které YMCA přivezla do tehdejšího Československa ze zahraničí – volejbal, basketbal, playgroundball (softbal), lukostřelbu atd. Nedílnou součástí programu byla také výuka plavání a záchrany tonoucích. Pamětníci dodnes vzpomínají na soutěže mezi jednotlivými chatami, kdy každý tým bydlící spolu v chatě představoval některou zemi, vyrobil si její vlajku a hájil její barvy v různých sportovních turnajích. Tyto tábory byly pro účastníky nejen velkým zážitkem, ale byly mimořádné z mnoha dalších ohledů.
Jednak svou otevřeností, představíme-li si, že v letech 1921 až 1939 se táborů účastnili táborníci z nejrůznějšího národnostního, náboženského i sociálního prostředí. Z historických pramenů se dozvídáme, že mezi účastníky byly děti z rodin českých, slovenských, německých, židovských, polských, rusínských a dalších. Vyznání pak katolického, evangelického, československého, židovského, ale také mormoni a ateisté.
Výchovu charakteru mladých mužů osvědčil tábor jejich postoji a činy v těžkých dobách. Dokládá je citát Joe Firsta z roku 1945 při vztyčování vlajky na obnoveném táboře:
„V duchu stále vidím Vás všech 413 umučených, popravených a na bojištích druhé světové války padlých Sázavanů, zas jak kolem vlajky s námi stojíte. Zemřeli jste, abychom my žili. Nechť je náš život i naše konání hodno Vaší velké oběti.“
Cíle tábora YMCA na Sázavě:
a) upevnění zdraví; nejen v táboře, ale i mimo něj, měli byste pečovat o své tělo otužováním a rozumným cvičením;
b) poznání přírody; sblížit se s přírodou, znát cesty Božích zákonů a řídit se jimi jest účelno v každé době. Otevřená kniha přírody je největší učitelkou;
c) společenské přizpůsobení; svět není jen a pouze pro vás. I jiní mají právo na slunce. Hodnota člověka se dá měřit hlavně skutky, schopnostmi a službou, kterou lidstvu koná; spojit se s takovými a pomáhat tvořit a nikoliv jen bourat, je dnes zapotřebí. Učit se demokratickému chování a snažit se být tak samostatným, aby vám mohl být s důvěrou svěřen jakýkoliv úkol;
d) radost z úspěchu; z úspěchu takového který je positivní; z úspěchu nejen vlastního, ale i z úspěchu kamarádů, z úspěchu tábora, z úspěchu vaší vlasti a lidstva vůbec;
e) výchova vůdců; snažit se být průkopníkem a nositelem správných myšlenek a být příkladem druhým;
f) lepší rozvinutí schopností a zručností; bohatost života se měří tím, co dovedeme. Vědět mnoho, dovést mnoho a zůstat při tom skromným je výrazem vysoké inteligence;
g) výchova charakteru; charakter, budovaný na zásadách křesťanských, kde víra se skutky se pojí – je zárukou lepšího života a poměru člověka k člověku a k Bohu.
(Z Almanachu letního táboru YMCA Sázava 1933)
