Děti, které tráví svůj volný čas aktivním způsobem, se cítí být šťastnější než jejich pasivní vrstevníci. Některou z nabídky organizovaných volnočasových aktivit přitom využívá pravidelně jednou týdně 74% z více než dvou tisíc dotázaných dětí z celé ČR. S tímto reprezentativním vzorkem respondentů pracovali tazatelé v rámci nejnovějšího výzkumu „Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let“, který realizoval Národní institut dětí a mládeže (NIDM) ministerstva školství. Výsledky rozsáhlého výzkumu poskytli novinářům na tiskové konferenci konané 28. června 2011.
„I když máme tři čtvrtiny dětí, které tráví čas organizovaně, tak pořád je tady ještě čtvrtina, která ho tráví neorganizovaně, která nemá třeba dostatek těch podnětů, kde rodina selhala v motivování dítěte k trávení volného času. A tam vidím obrovský potenciál pro to, aby nějaké další procento dětí našlo své podněty k aktivitě ve volném čase: bude chtít nějaké volnočasového zařízení navštěvovat, rodina s ním bude trávit více volného času,“ řekl novinářům externí konzultant výzkumu Tomáš Čech z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Podle něj by se tak snížila možnost, že na tyto děti zapůsobí a ohrozí je rizika, která k nim přicházejí „zvenčí“ a s nimiž neumějí naložit.
Autoři zmíněného výzkumu Miroslav Bocan a Hana Maříková mají za to, že dítě, které se činností v nějaké volnočasové organizaci účastní, nejen že aktivně a smysluplně tráví volný čas, nabývá nových dovedností a zkušeností, (nevědomky) předchází sklonům k rizikovým projevům chování, ale rozvíjí i svůj „sociální kapitál“– síť vztahů a kontaktů mimo rodinu.
Průzkum dále ukázal také to, že zhruba polovina dětí nemá vzor, tedy ve svém okolí někoho, komu by se chtěly podobat a kdo třeba výrazně formuje jejich pohled na svět. Polovina dotázaných uvedla, že takový svůj vzor má; zarážející ovšem je, že třetina nikoliv a dalších 14% neuvedlo žádnou konkrétní osobu. Pro 6,3% je takovým vzorem maminka, pro 4,2% tatínek, pro pět procent někdo z ostatních příbuzných; kamaráda či kamarádku za takový vzor pokládá 2,3% a trenéra/ku či vedoucí/ho, stejně jako učitele/ku, 1,1 %. Sportovci/kyně figurují coby idoly ve 12,9%, zpěváci/čky v 8,2% a herci/ečky v 2,2% případů, atd.
Manažerka projektu „Klíče pro život“ Irena Hošková (NIDM) klade při úvaze o tom, k čemu výsledky výzkumu vybízejí, důraz na pozitivní vzory a s tím související pozitivní zprávy (i v médiích). „Jde o vyzdvihování kladných hodnot na konkrétních příbězích – na tom, co je pro dítě uchopitelné,“ míní. Právě povídání si s rodiči, prvek vzájemné komunikace s nimi se jaksi vytrácí. Možná i proto, že děti se teď cítí vlastně osamoceně a málokdo jim naslouchá, zaznamenaly sociální sítě typu Facebooku podle Ireny Hoškové takový rozvoj. „Skýtají dětem prostor, možnost obrátit se někam se všemi pocity, které mají, a se všemi sděleními, která potřebují předat. Tam na ně někdo reaguje a jakoby se tam jejich pocity potvrzují,“ dodala Irena Hošková. Pokud tedy, jak upozornila, z průzkumu vyplynulo, že rodiče (tatínkové) nemají na děti dostatek času, pak „kvalitní trávení volného času v rodině, to, že si opravdu sedneme‚ vyzpovídáme dítě, posloucháme je, vnímáme jeho reakce, jsou strašně důležité“. V souvislosti s danou tematikou Irena Hošková připomněla mj. i význam pořádání tradičních letních táborů s jejich zážitkovou pedagogikou.
Děti ve věku od šesti do 15 let považují obecně za nejdůležitější mít „šťastnou rodinu“ a „dobré přátele“. Zatímco v případě dětí do 12 let je na dalším místě „dobře se učit“, u věkové kategorie 13-15 let je třetí nejdůležitější položkou „mít hodně peněz“. Přibližně polovina mladších dětí za rozhodně důležité označila „chovat se slušně“, „pomáhat druhým“ a „chránit přírodu“. Životní preference v tomto věku podle autorů výzkumu „odrážejí především společností obecně přijímané a také deklarované hodnoty. Vyjadřují ovšem i to, o čem se děti v tomto věku domnívají, že od nich jejich okolí očekává“.
Zpracovatelé studie uvedli: „Do podoby hodnotového žebříčku se kromě věku respondenta významně promítá zejména socioekonomické postavení rodiny a výše dosaženého vzdělání rodičů. Pro děti z velmi dobře situovaných rodin jsou důležitější všechny popisované hodnotové orientace. Jak sociální kompetence (chovat se slušně, dobře se učit, pomáhat druhým), tak i vnější hodnoty (vzhled, peníze, oblečení) a rodina i přátelé. Vnější hodnoty jsou pak důležité i pro děti z rodin hůře a špatně socioekonomicky postavených. Podobně jako děti z hůře situovaných rodin jsou na tom i děti rodičů s nižším vzděláním. Ani pro něj nejsou tak důležité sociální kompetence či orientace na rodinu a přátele. Naopak děti rodičů s vysokoškolským vzděláním se orientují více právě na sociální kompetence a důležitost sociálních vztahů.
Víra v boha a zájem o politiku stojí spíše na okraji zájmu dětí ve věku 10-15 let a jsou důležité pouze pro menšinu z nich. Pokud jsou v našem souboru děti, které deklarují, že věřit v boha a zajímat se o politiku je důležité, hledat je můžeme především v rodinách, kde má alespoň jeden z rodičů vysokoškolské vzdělání.
Děti jsou si vědomy válečných konfliktů a dalšího bezpráví, živelných katastrof, ekologických krizí apod. Pravděpodobně právě proto nejčastěji označily, že jim velmi vadí války ve světě. Dále nejsou tolerantní k odhazování odpadků na veřejných místech, ke kouření a také když někdo mluví sprostě. Na druhou stranu jim příliš nevadí opisování ve škole. Míra tolerance samozřejmě souvisí také s věkem. Čím jsou děti starší, tím méně jim vadí především kouření, opisování, lhaní, mluvení sprostě. Rodinou je tato skupina dětí také pravděpodobně méně vedena k náležitému nakládání s odpady. K podobným závěrům docházíme také v případě rodin, kde nemá ani jeden z rodičů maturitu.“
Ředitel Odboru pro mládež MŠMT Michal Urban serveru Adam.cz řekl, že ho hodně překvapila vysoká míra tolerance mladých lidí k negativním jevům, jako je lhaní. „A potom, co mě z mé pozice hodně zaujalo, je strašně nízký zájem o to, co se děje kolem mladých lidí na politické úrovni,“ dodal ředitel ministerského odboru. Jakkoliv je podle něj evidentní, že nízký zájem je také mezi většinovou populací – což je vidět třeba na volební účasti – má za to, že už „ve věku kolem patnácti let by mladí lidé měli mít nějaký základní přehled a neměli by být lhostejní k tomu, co se kolem nich děje, nebo v jakém prostředí žijí. A ideálně, jak toto prostředí mohou pomalu sami ovlivňovat“. Michal Urban upřesnil, že má na mysli zejména dění na lokální úrovni. Dospívající mládež by se podle jeho mínění měla zajímat o to, co dělá zastupitelstvo pro to, aby se v jejich obci žilo dobře. „Myslím si, že s tím musíme do budoucna nějakým způsobem pracovat, abychom tento zájem dále posilovali,“ dovodil Michal Urban.
Studie zkoumala vztah dětí k hlavním socializačním činitelům v jejich životě, kterými jsou rodina, škola, kamarádi, organizace nabízející volnočasové aktivity a média – neboli tzv. klíčoví hráči. Cílem bylo dozvědět se, jakou roli v životě dětí hrají, jaký k nim mají děti vztah a jaký význam jim přisuzují; dále to, jak tráví volný čas, jaké jsou jejich hodnoty a životní postoje, jak jsou se svým životem spokojeny a co od něj očekávají.
Získané výstupy jsou určeny nejen realizátorům zmíněného projektu Klíče pro život, ale všem pracovníkům, kteří se věnují dětem a mládeži ve školních družinách, školních klubech, střediscích volného času a v nestátních neziskových organizacích, a další odborné veřejnosti, ale také rodičům.
Závěrečnou zprávu k výzkumu lze nalézt na www.kliceprozivot.cz, sekce Výzkumy, a v Národním registru výzkumů o dětech a mládeži na www.vyzkum-mladez.cz.
