Zkusit si rozdělat oheň starobylým křesáním, vytočit si vlastní keramický výrobek na hrnčířském kruhu, ulovit si „medvěda“ přesným hodem tenisovým míčkem na jeho figurínu anebo se na chvíli zkusit vžít do pocitů – a možností – člověka jedoucího na invalidním vozíku… Sobotním programem se Bambiriáda 2011 ukázala jako pravé dětské eldorádo plné soutěží, her, prověrek zručnosti i sportovního klání, při kterém nakonec nejvíc vyhraje ten, kdo se jím zabaví. Akce zároveň připomíná, jak užitečná je práce těch, kteří ji pro malé návštěvníky bambiriádních areálů ukázkami své činnosti obětavě vytvářejí: totiž hlavně dobrovolníků z neziskových organizací rozmanitých názvů i programových konceptů.
Většinu z nich lze nalézt pod „střechou“ pořádající České rady dětí a mládeže. Například v Ostravě spojili své síly nadšenci ze spolků tamní Rady dětí a mládeže Moravskoslezského kraje (RADAMOK) – tomíci, pionýři, skauti a členové Dakoty. Ve Zlíně (spolu s dalšími) zase malí debrujáři, zálesáci či aktivisté z Royal Rangers. Ve Frýdku-Místku instruktoři Mládeže Českého červeného kříže, vedoucí z Občanského sdružení Filadelfie či ze Sdružení Klubko a v Českých Budějovicích dobrovolníci z juniorských formací zaštítěných RADAMBUKem. Patří k nim namátkou Azimut, Hurikán, Salesiánské středisko dětí a mládeže – DDM Č. B., Kamarádi otevřených srdcí nebo Občanské sdružení DC. 
Sdružení Desperado v Českých Budějovicích nabídlo zájemcům malování, hod podkovou, skládání kohouta, slalom s míčkem či přechod přes řeku. Pod dohledem Zálesáka tam mohly děti prověřit svoji paměť v Kimově hře, pocvičit se ve stavbě ohnišť, v lyžařském tandemu, ve výstupu na „Eiger“ či poznávat stromy a rostliny. O podstatě disciplín v režii Azimutu výmluvně napovídaly již jejich názvy: svislá lezecká síť, kánoe a rafty, nízké lanové překážky, poníci a koně nebo souboj na kládě.
V Ivančicích, které jsou nováčkem mezi bambiriádními městy, potrápil pořadatele déšť. Tvořivá dílna byla tedy přesunuta do vnitřních prostor R-klubu a ICM, kde si zájemci mohli vyzkoušet výzdobu triček technikou sítotisku nebo pomocí razítek. Ve tvořivé dílně děti také malovaly na sklo, zhotovovaly dekorativní výrobky z papíru, vlny a látky nebo vyráběly nápadité klíčenky. V parku na Réně si pak mohly „prubnout“ výrobu ozdob z drátků a korálků; probíhaly tam soutěže a hry na stanovištích ivančických junáků a středisek volného času Ivančice a Rosice.
V Praze se počet zúčastněných organizací počítal na desítky. Asociace malých debrujárů ČR tam ukázala, čím se baví její členové: zábavnou formou předváděla různé fyzikální i chemické pokusy s živou i neživou přírodou. Kdo chtěl, mohl si vyzkoušet třeba pokus s mincí v láhvi, s přenosem zvuku nebo rozlousknout některý z hlavolamů. 
V magickém kole štěstí u stánku Dětí bez hranic si mohl vytočit nejrůznější ceny, přičemž tou největší byla výhra spočívající v možnosti zúčastnit se jejich letního tábora. Kempy Dětí bez hranic jsou vlastně „záchranné mise“, během nichž děti načerpají praktické i teoretické znalosti zdravotnického záchranářství… Nádech exotiky vneslo do programů na dejvickém Vítězném náměstí sdružení Lačhe Čhave, jež představilo vietnamskou kulturu, ukázalo, jak se sypáním barevné rýže vytvářejí obrázky a mandaly a nabídlo příchozím hry s bambusovými tyčemi a soutěže s hůlkami.
