Každý rok je na co se těšit. Ať už jsou to kamarádi nebo nové sešity a s nimi předsevzetí „letos si doopravdy budu psát poctivě poznámky“…
Pamatuju si, jak jsme pár týdnů před mým úplně prvním školním dnem dobíhali vlak na Slovensko a já hodila asi nejhezčí šipku mého života, jenže na beton. Vlak nám ujel a já udělala scénu, že budu mít na první školní den monokla. Monokl jsem nakonec neměla, zato jsem měla na sobě nejoblíbenější šaty (které mám shodou okolností i na fotce z druhé třídy), nohy plné rozškrábaných komářích štípanců a chyběl mi jeden přední zub.
Se školním rokem vždycky přicházejí taky mimoškolní aktivity. U nás to bylo stejné jako ve většině rodin – a tak jsem odpoledne trávila v nenáviděné hudebce, na francouzštině, v Sokole a na oddílových schůzkách. Časem jsem hudebku vyměnila za keramiku, tvůrčí psaní, fotoseminář a francouzské divadlo. Měla jsem štěstí, že už jsem patřila do generace Bambiriád a internetu, takže inspiraci na nové zájmy bylo kde brát (a taky jsem jich dost vystřídala) – dnešní děti mají navíc třeba server Kamchodit.cz, který jim hledání usnadní.
A tak – každý rok je na co se těšit…
Lída Sobková
