Letos jsme znovu vyrazili do Rumunska, do hor, o kterých se říká, že ukončují karpatský oblouk. Do oblasti rozkládající se nad Dunajem, ve které se před necelými dvěma sty lety usadili čeští kolonisté a zůstali tam dodnes, udržujíce si svoje zvyky i jazyk.*
Přijeli jsme do Banátu, abychom mohli strávit dva týdny s místními dětmi na letním táboře. Na začátku nás čekaly tři dny stavění. Plně naložený vůz pana Maštalíře, tažený koňmi a směřující přes pole až k našemu táboru, bylo možné zahlédnout celkem šestkrát. A za chvíli už stály na louce U Petra, kousek od vodních mlýnů, podsady, týpí, šeltr a šapitó.
Za pár dní přijelo devatenáct dětí z krajanských vesnic Rovensko, Svatá Helena, Gernik, Bígr, Eibenthál. Připojily se k pěti dětem z kmene Osmaka Opo z Mnichova Hradiště, které přijely s námi z Čech dřív a se stavbou nám pomáhaly. A tábor začal.
Děti byly rozděleny do čtyř rodů: Hadi, Jeleni, Vlci a Želvy („…Šli jsme hrát hru, kde jsme si vybojovali jak se naše skupiny budou jmenovat. Po docela namáhavé hře jsme si konečně mohli vybrat jméno. Ve hře jsme museli sbírat kousky obrazu náčelníka Tekumseha. …O odpoledním klidu jsme začali vyrábět naše rodová kopí…“) a staly se bojovníky indiánského kmene Šavanů. Po třech dnech se stálé banátské počasí změnilo a přišel čas dešťů. („…Při hrách nám začalo pršet a byla velká bouřka. Při bouřce sme nemohli hrát nic po družinách a tak sme byli v kuchyni a hráli sme Bang! a jiné hry…“)
V neděli jsme vyrazili po blátivých cestách do nedaleké vesnice Gernik. Do kostela a také vyzvednout paní kuchařku, která den předtím dorazila („…Potom jsme šli na Gernik. Na Gerniku byl trh. Vedoucí šli do kostela. Pak jsme šli k Maštalířům pro věci, které přivezla paní Hana Paňáková (kuchařka). Pak každý jsme vzali nějakou věc. Přišli jsme do tábora a dali jsme jim ty věci..“ Přišel večer. („…Večer pršelo tak vedoucí rozdělali oheň v típi. Spívali jsme spoustu písniček a Ester ze Štěpánkou měli taky písničku, protože Ester přišla pozdě když nás vedoucí volal. To bylo moc pěkný.“)
Pondělí bylo ve znamení lukostřelby. („…Museli jsme si udělat šípy a luk na střílení.… Odpoledne jsme stříleli do balonu a i do dálky.“) Hrály se i pohybové hry a prověřily se výtvarné schopnosti šavanských bojovníků. („…Poté jsme hráli hru „Boj o vlajku“, která pokračovala v poledne. My, „rumuni“</i > (Zde proti sobě stály dvě stejně velké skupinky – Rumuni a Češi) jsme bohužel prohráli ale mě to ani moc nevadilo a hra se mi moc líbila… Potom jsme měli etapu. Měli jsme si každý rod vyrobit pár postaviček z pohádky… Mli jsme sněm. Na sněmu jsme si přiznávali orlí pera. Když skončil sněm tak jsme hráli divadlo s postavičkami, které jsme si vyrobili odpoledne.“)
Na tábor zabloudily dva džípy s turisty, kteří se ztratili. „…Dnes sme vyděly dva gejpy a oni tady byly protože se stratili asi nas ptaly asy ne zname cestu, amy sme jim řekli že ju ta sme jim ji řekli kady mají jit a odjely.“)
Na výlet jsme vyrazili na 11 km vzdálené Rovensko. („…Na cestě do Rovenska jsme také hráli celotáborovou hru. Měli jsme rozluštit šifry, a potom jsme si každý rod měli vybrat jednu věc a v Rovensku ji vyměnit. Když jsme přišli do Rovenska, tak už na nás čekal oběd… Zpátky do tábora jsme jeli vozem.“) V pátek měl Gábik narozeniny. („…Dnes byl pro mě velký den, totyj jsem vyplnil 11 let. Taky jsme hráli zajimavi hry. Moje oblibená byla etapa kdy moje skupina mě měla vyslobodyt ze zajeti.“) I v sobotu byl pestrý program. („…Potom bila etapa, hrozně těška. Sme měli přinest papirki a sirki a potom rozdělat oheň. Etapu jsme prohrali. Po obědě sme činili orli pera.“) Další den dobyli divoce pomalovaní Šavané pevnost Boonsburg a na večerním sněmu jim byla přiznána poslední orlí pera.
V pondělí čekalo bojovníky loučení a cesta domů.
Děkuji všem vedoucím i dětem za krásné zážitky. Tomáši Novotnému, Aleši Sedláčkovi a Tomkovi Hurtovi za nemalou pomoc a podporu. A děkuji i všem rodičům za důvěru, se kterou své děti na tábor poslali. V neposlední řadě pak děkuji organizacím Asociace turistických oddílů mládeže a Liga lesní moudrosti, díky kterým se tento tábor mohl uskutečnit.
* Postřehy dětí z táborové kroniky doplnila Tereza Majerová. (Ve snaze zachovat autentický styl vyjadřování našich malých krajanů ponechala redakce úryvky jejich textů v původní podobě, bez jazykové úpravy.)
