„Je to pořád dokola: Maluju, zároveň hraju s kapelou, zároveň jezdím na tramp, zároveň lyžuju, zároveň jezdím na řeku a zároveň mám sroubek v brdskejch lesích – a to se pořád takhle všelijak motá,“ říká o svém životním stylu Marko Čermák, kreslíř kultovních Rychlých šípů – ale zdaleka ne jen jich – spoluzakladatel country skupiny Greenhorns, textař, průkopník hry na pětistrunné banjo, ryzí tramp a vodák. Na retrospektivní výstavu k jeho nedávným 70. narozeninám se můžete jít podívat až do 6. července 2010 do Muzea Karlova mostu na Křížovnickém náměstí v Praze 1. Expozice nese název „Marko Čermák – Poslední romantik.“
Stojí za to ji vidět. Už kvůli té šíři záběru vystavujícího jubilanta, kumštýře vzácného talentu a skromného vystupování. Na dopolední tiskové konferenci, jež 12. dubna předcházela večerní vernisáži, Marko Čermák ve stylizované klubovně Rychlých šípů přiblížil pro ČTK a server Adam obsahové rozvržení výstavy: „Jsou tady vystaveny aktivity víceméně z mého pracovního života. To znamená malování a kreslení, toho je tady nejvíc. Pak je tu něco z muziky, toho je míň, protože muzika se nedá vypodobnit nebo dokumentovat, až na to, že jsou tu vystavené nějaké desky, cédečka, hudební nástroje. A pak je tady zákoutí z mého největšího hobby – trampingu.“
Za možná nejzajímavější pokládá sám autor exponáty, do kterých by to leckterý z návštěvníků na první pohled asi ani neřekl. „Jsou to ty nejstarší věci, které jsem vyšťoural. Ani jsem nevěděl, že existují. Ale když byla řeč o té výstavě, tak jsme zahledal ve všelijakých archivech a starých kufrech a našel tam věci staré víc než padesát let. Mají už historickou cenu, i pro mě,“ ukáže kreslíř k vitrině s letitými artefakty. „Nebo třebas támhlety prstýnky, respektive náprstky, a kapodastry (muzikantské náčiní), které jsem dělal na vojně před půl stoletím. Je vůbec div, že jsem je ještě neztratil. Ale jsou tady,“ usmívá se Marko Čermák.
Kolik komiksových dílů s nejslavnější foglarovskou partou vlastně nakreslil? „Vědí to sběratelé, foglarovci. Mám pocit, že je to asi sto tři kreslených seriálů Rychlých šípů. Ale to je bez záruky.“ Kreslené seriály a ilustrace vzešlé ze spolupráce s Jaroslavem Foglarem výstavě dominují, ta nicméně přibližuje i další okruhy tvorby Marko Čermáka: mj. kresby publikované v mnoha časopisech a příležitostných tiskovinách, stejně jako krajinomalby, figurální kompozice, mapy.
Marko Čermák pracoval nejprve jako výtvarník v tehdejších Československých aeroliniích. Pak toho nechal. Vyhrál totiž konkurs na kreslení Rychlých šípů. „To jsme pak kreslili Rychlé šípy jako o život… Pak pana Foglara ´zasekli´,“ vzpomíná. „Naštěstí začali zářit Greenhorni, tak jsem se živil s Greenhornama. A když Greenhorni už zase nezářili, tak přišel druhej boom kreslení – pro Olympii, kde jsem oilustrovával téměř všechny foglarovky a kreslil seriály pro mnoho časopisů. Ono se to tak prolíná – a náhodou to vychází tak, že když je málo kreslení, je prostě víc muziky a obráceně. Je to štěstí.“
Jestli pořád ještě hraje? „Samozřejmě. Sice už nemám tolik energie a taky, když se tady rozhlídneme…: Nakreslil jsem toho hodně, všechno (ale) na úkor bendža… Vývoj bendžový hry je dneska už úplně někde jinde. Je to tak. Já říkám: Sedím na pěti židlích, a nic nedělám pořádně. Koncertujeme (s kapelou Paběrky), plácnu: dvakrát do měsíce. Nikdo z nás se tím neživí, všichni jsme už tak jako za zenitem tý muzikantský slávy, ale mám pocit, že toho nemůžeme nechat.“ Co se mu nejvíc podařilo? Jako muzikant si nejvíc cení úspěchů z počátku sedmdesátých let, to byla zlatá éra Greenhornů. A jako výtvarník? „Nejsem si jist, jestli to jsou Rychlé šípy, protože to bylo strašlivě hektický, a navíc jsem se musel podle přání pana Foglara vejít do rukopisu (původního kreslíře Jana) Fischera, což je pro výtvarníka neskutečně nepříjemné … No, ale potom v osmdesátých letech jsem začal dělat obrazy, takže tam jsem se, řekl bych, trochu realizoval podle svých představ.“ Co by ještě chtěl udělat, co dosud nestihl? „No, já bych chtěl, abych se trošku zklidnil, protože, jak říkám, těch aktivit je příliš. Kdyby se to podařilo nějak zredukovat, bylo by to lepší – pro mě i pro výsledek mé práce. Ale to se už asi nepovede.“
Slavomil Janov, manažer a koordinátor celého projektu „Poslední romantik“ podotkl, že projekt kromě výstavy zahrnuje i další aktivity. Marko Čermák napsal svoji autobiografii pokřtěnou v rámci vernisáže, přibyla k ní ještě edice doprovodných tiskovin – pexeso s ilustracemi z románu Hoši od Bobří řeky, kolekce nových pohlednic Rychlých šípů či tematický kalendář na rok 2011. Zároveň vyšlo výběrové dvojalbum pětapadesáti jeho nejhezčích písniček a instrumentálních skladeb za čtyřicet pět let hraní se skupinami Greenhorns, White Stars a Paběrky, doplnil Slavomil Janov.
Vedle již zmíněné klubovny Rychlých šípů najdou zájemci v Muzeu Karlova mostu i zákoutí se stylizovaným trampským srubem a budou moci nahlédnout i do podzemních prostor muzea, kde kromě základů historického Juditina mostu naleznou i kousek Stínadel. Pro zajímavost lze uvést, že podle kurátora výstavy Milana Lebedy čtveřice skautů před otevřením výstavy po deset dnů vysbírávala „mince pro štěstí“, které tam naházeli turisté.
Vrstva blyštivého kovu by přece rušila atmosféru legendárních zešeřelých míst kdesi tam za Rozdělovací třídou…