Rozhovor s koordinátorem uznávání neformálního vzdělávání v projektu Klíče pro život Pavlem Trantinou
Dobrovolníci, pracující ve volném čase s dětmi a mládeží, nejsou podle slov koordinátora uznávání neformálního vzdělávání v projektu Klíče pro život Pavla Trantiny blázni, hrající si ve volném čase s dětmi. „Jsou to aktivní občané, kteří věnují svůj volný čas ve prospěch výchovy a vzdělávání budoucí generace,“ říká. Jejich schopnosti a přínos by proto prý měly být oceněny třeba certifikátem.
Projekt Klíče pro život, který od 1. dubna 2009 realizují ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní institut dětí a mládeže, má ve svém názvu dodatek „rozvoj klíčových kompetencí“. Co si pod tím lze konkrétně představit?
Každý z nás se v průběhu svého života naučí velké množství věcí, získá mnoho „kompetencí“ mimo školní, tedy formální, vzdělávání. Klíčové kompetence jsou definovány jako obecně přenositelné a použitelné soubory kvalit osobnosti. Zahrnují vědomosti, intelektové dovednosti, postoje a hodnotové orientace. Každý člověk je potřebuje k tomu, aby mohl v současném světě plnohodnotně žít.
A jak byste neformální vzdělávání definoval?
Je to široká paleta vzdělávacích aktivit, které probíhají mimo školu, v našem volném čase. U nás má velkou tradici činnost sdružení dětí a mládeže a středisek volného času. V dobrém oddíle, klubu či kroužku tak má mladý člověk možnost rozvíjet se, získávat dobré návyky pro život, prakticky si vyzkoušet vědomosti nabyté ve škole, naučit se pracovat v týmu, přebírat zodpovědnost za druhé. Nemusí ani vědět, že se něco učí, ale každá aktivita má výchovný smysl.
Můžete přiblížit projektovou část Uznávání neformálního vzdělávání, jejímž jste koordinátorem?
Naše projektová část Uznávání neformálního vzdělávání si klade za cíl otevřít svým klíčem právě dveře k možnosti k uznávání neformálního vzdělávání. Usilujeme zjednodušeně o trojí uznání. Tím prvním je uznání společenské prospěšnosti této, povětšinou dobrovolné činnosti s dětmi a mládeží. Druhou úrovní je pak uznání ze strany zaměstnavatelů – aby si uvědomili, že lidé přicházející se zkušeností z činnosti s dětmi a mládeží mají cenné kompetence a návyky, které mohou zdárně uplatnit v pracovním procesu, aby dokázali rozpoznat „přidanou hodnotu“ takového člověka. Třetí úrovní je „formální“ uznání kompetencí získaných neformálním vzděláváním ze strany státní správy a vzdělávacích institucí.
Co je tedy vaším hlavním cílem?
Zapojit oblast volnočasových aktivit do procesu uznávání neformálního vzdělávání, dosáhnout sjednocení termínů a navržení legislativních změn, vytvořit nástroj pro uznávání neformálního vzdělávání, založený na evaluaci vzdělávání a rozvoji klíčových kompetencí, uvést jej do praxe, obohatit NSK a NSP o pozice, dílčí či úplné kvalifikace z oblasti pracovníků pracujících s dětmi a mládeží. Je také nutné dosáhnout vyšší úrovně akreditací, získávání certifikací pro neformální vzdělávání.
Jaké předpoklady by měl mít člověk, který děti vychovává v rámci volnočasových aktivit?
Obecně to musí být mravně bezúhonný a důvěryhodný člověk s trochou charismatu, schopný zaujmout mladé lidi a doprovázet je ve volném čase zajímavými činnostmi. Dobrý vedoucí rozpozná důležité potřeby dětí na základě znalosti základních lidských potřeb a vývojových specifik věkové kategorie a sociálního zázemí. Dokáže formulovat výchovné a vzdělávací cíle, například sestaví roční plán pro svůj oddíl, který obsahuje výchovné a vzdělávací cíle a je v souladu s dlouhodobou vizí.
A po sestavení plánu?
Při práci s dětmi, mládeží (i dospělými) využívá více různých vhodných výchovných a vzdělávacích metod. Dokáže identifikovat i specifické potřeby svých svěřenců, rozpozná šikanu, agresivní chování, konzumaci alkoholu, kouření cigaret, braní dalších drog, gamblerství, záškoláctví, krádeže a další rizikové projevy chování. Těm umí výchovně čelit, a to i osobním příkladem. Příkladný je i v oblasti multikulturality, environmentální výchovy, výchovy ke zdravému životnímu stylu. Dokáže posoudit bezpečnostní rizika aktivity podle jejího charakteru na základě platných předpisů a pravidel a bezpečně ji uskutečnit. Dokáže poskytnout adekvátní první pomoc. Vyzná se v platné legislativě pro svou činnost, administrativně zvládne chod svého oddílu, klubu nebo kroužku.
Můžete jmenovat organizace nebo pracovníky, kteří mohou sloužit jako jakýsi příklad dobré praxe?
Je jich hodně. Abych na někoho nezapomněl, odkážu vás na seznam organizací, oprávněných školit vedoucí. Tím Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uznává, že mají kvalitní vzdělávací systém pro práci s dětmi a mládeží. Přehled naleznete na
http://www.msmt.cz/mladez/organizace-ktere-ziskaly-opravneni-pro-organizaci-skoleni
Mezi ty nejznámější patří skauti, pionýři, mladí ochránci přírody, YMCA, brontosauři, salesiáni a další.
