Ve čtvrtek 11. března se v zasedací místnosti České rady dětí a mládeže (ČRDM) uskutečnila beseda, jejímž ústředním tématem byla cesta bývalého předsedy ČRDM Pavla Trantiny do Ugandy. Pavel Trantina se rovněž ujal moderování této besedy, která nesla název „Uganda – země bohatství a chudoby“. Na cestě do této země ležící ve vnitrozemí afrického kontinentu pořídil také mnoho fotografií, kterými zpestřil své vyprávění. Pavel Trantina nevyrazil do Ugandy jen jako pouhý turista. Jeho cesta byla spjata s činností Arcidiecézní charity Praha, konkrétně s jejím programem Adopce na dálku. Arcidiecézní charita Praha totiž mimo jiné pomáhá i v Ugandě. I tam buduje školy a nemocnice. V rámci programu Adopce na dálku mohou Češi finančně podporovat studia ugandských dětí. Pavel Trantina v této souvislosti na besedě promluvil i o další možnosti, kterou Arcidiecézní charita Praha nyní nabízí, a to pomáhat v Ugandě jako dobrovolník v některé tamní nemocnici či škole.
Pavel Trantina účastníky besedy nejprve seznámil se základními fakty o Ugandě. V rámci svého vyprávění o cestě, kterou spolu s dalšími členy výpravy do tohoto státu podnikl, promluvil i o bodech jejího programu, jež se týkaly právě působení Arcidiecézní charity Praha v Ugandě. Pavel Trantina se s několika svými spolucestujícími během této cesty setkal mimo jiné i s několika tamními biskupy či zástupci charitativních organizací. Na základě rozhovorů s těmito lidmi potom mohl účastníkům besedy lépe přiblížit onu nabídku na již zmíněnou možnost, jak pomáhat jako dobrovolník ugandskému obyvatelstvu přímo v této africké zemi.
Typická ugandská rodina se skládá z dětí a jejich matky, která většinou žije bez muže. Ten buďto zemřel ve válce nebo ji opustil. Jedna ugandská rodina má v průměru 10 dětí. Většina dětí žijících v Ugandě nemá možnost studovat, a to ani na základní škole. Školy, které nyní v této zemi existují, fungují zpravidla na základě sponzoringu ze zahraničí. Tito „zahraniční sponzoři“, kterými jsou jak organizace, tak i jednotlivé rodiny, školu v Ugandě nechají postavit a poté se také podílejí na jejím provozu. V Ugandě se platí školné i ve státních školách. Pomocí programu Adopce na dálku mohou lidé „adoptovat“ dítě v některé z rozvojových zemí. Uganda je právě jednou z nich. Svého „adoptivního potomka“ pak tito lidé pravidelně podporují určitou finanční částkou. Tato částka se pohybuje mezi 5 000 a 7 000,- Kč ročně. Tyto finance jsou použity především na zaplacení školného pro ono vybrané dítě. Ze zaslané finanční částky je dítěti ještě pořízena také školní uniforma. V rámci školného pak dítě dostává i školní pomůcky a také jídlo, které přes den, který stráví ve škole, sní. „Adoptivní rodič“ může od dítěte očekávat zhruba dva dopisy za rok. K tomu jsou mu také ještě zasílána vysvědčení o prospěchu dítěte ve škole. „Adoptivním rodičům“ se nedoporučuje osobní kontakt s dítětem, ani zasílání větších dárků. Jako dárek tak můžete svému „adoptovanému“ dítěti zaslat maximálně nějaký obrázek. Arcidiecézní Charita Praha provozuje v Ugandě také vlastní školy, ve kterých vyučují čeští učitelé. Jedna taková se jmenuje Škola sv. Jana Nepomuckého, jejíž provoz byl zahájen v únoru tohoto roku. Škola sv. Jana Nepomuckého je základní škola. Žáci většinou v těchto školách přes týden také bydlí. Z toho důvodu se plánuje, že by bylo dobré připravit tu pro ně také nějaké mimoškolní aktivity. V jejich zřízení by mohl finančně pomoci program Evropské unie „Mládež v akci“. V budoucnu by vedle školy měla být vybudována také zahrada, na které si žáci budou moci vypěstovat potraviny, které ve škole konzumují. Na prostranství před školou by její vedení chtělo nechat postavit sochu sv. Jana Nepomuckého.
Arcidiecézní Charita Praha buduje v Ugandě nejen školy, ale i nemocnice. V Ugandě existuje i státní nemocnice. Být do ní přijat, však bývá pro „obyčejného“ pacienta značně obtížné. Další ugandské nemocnice jsou privátní. Nemocnice, kterou v Ugandě vystavěli Češi, má již značné renomé. Dokonce i ugandští státní úředníci chtějí být léčeni právě v ní. Důležité také je, že lékařská péče je v této české nemocnici pacientům poskytována zdarma. Několik dobrovolníků z České republiky již v těchto nemocnicích či školách v Ugandě vypomáhalo. Tamní lidé tím pádem tedy už mají zkušenosti s tím, jakým způsobem s vyslaným dobrovolníkem pracovat. Praxe v ugandských nemocnicích jsou velmi zajímavé mimo jiné i pro studenty medicíny. Medici jsou zde totiž velmi brzy připuštěni k takové práci, ke které by se například v našich končinách dostali až za mnoho let studií a praxe. Studenti medicíny se tak toho mohou v nemocnicích v Ugandě z praktického hlediska opravdu hodně naučit. Nabízí se zde také možnost, že by do Ugandy jako dobrovolník mohl jet i nějaký zájemce z některého členského sdružení ČRDM. Tento mladý člověk by v Ugandě mohl např. učit děti angličtinu.
Základní fakta o Ugandě: Uganda leží ve vnitrozemí východní Afriky. Jejím hlavním a zároveň i největším městem je Kampala. V ní žije zhruba milion obyvatel. Ostatní ugandská města mají populaci pod 100 000 obyvatel. Z České republiky je možné do Ugandy letět např. přes Amsterdam. Z Amsterdamu je do hlavního města Kampala zaveden přímý let. Uganda je rozdělena do 70 distriktů. Úředním jazykem této země je angličtina. Místní měnou jsou ugandské šilinky. Uganda je oficiálně považována za pluralitní demokratickou republiku. Současným prezidentem Ugandy je již od roku 1984 Yoweri Museveni. Podnebí v Ugandě je tropické, převážně suché. Teplota se zde pohybuje většinou mezi 30 a 40 oC. Díky tomu se tu daří plodinám, jako jsou káva, čaj či cukrová třtina. Káva rovněž tvoří největší část ugandského exportu. Tento africký stát se může pyšnit také několika národními parky. V nich může turista potkat řadu exotických zvířat, např. lvi, hrochy, slony, opice či žirafy. Jedním z nejznámějších ugandských národních parků je Murchison Falls National Park.
Více informací o uvedených projektech naleznete na http://www.charita-adopce.cz/index.php.
