Po úspěšném zakončení projektu „Řemesla pravěkých Keltů“ jsme zjistili, že bychom se rádi pustili do další zajímavé akce. Tým, který už pracoval jak hodinový strojek, ukončil první projekt, a tak pro nás byl nápad stavby monoxylu znamením dalšího možného pokračování.
Když jsem poprvé slyšel slovo „monoxyl“, hned následovala překvapená otázka „Cože?“ Jak kdyby na to řečník čekal, bylo mi hned vysvětleno, že jde o loď vydlabanou z jednoho kusu kmene a název monoxyl říká v podstatě to samé, jen je to slovo pocházející z řečtiny, a proto nám zní trochu nevšedně. Ač jsem ještě ani pořádně nevěděl, co si pod tím představit, monoxyl mě okamžitě zaujal.
Od prvotní myšlenky až k opravdové plující lodi nás ale čekalo ještě hodně práce. Celá akce začala nabírat jasnější kontury až ve chvíli, kdy jsme získali finanční podporu z programu Make a Connection pro zajímavé projekty mladých lidí.
Prostřednictvím všech dostupných zdrojů jsme začali zjišťovat informace o nálezech plavidel tohoto typu na našem území, pro inspiraci jsme se i na některé nálezy a rekonstrukce byli podívat (např. v muzeu v Mohelnici). Sháněli jsme také místo, kde bychom loď mohli stavět, zajišťovali jsme nástroje, stany, potřebné zázemí a mnoho dalšího. Občas toho bylo tolik, že se celá akce zdála být skoro nerealizovatelná.
Do vlastní stavby jsme se pustili o prázdninách. Po celém jednom srpnovém týdnu, kdy nám počasí občas přálo až moc, se dvoutunový kmen topolu změnil na něco, čemu optimisté (a především účastníci stavby) říkali monoxyl a ostatní spíš „necky“. Proto jsme chtěli v práci ještě dál pokračovat. Louku (v Přemilově u Horního Bradla), kde akce probíhala, jsme ale měli pronajatou pouze na týden, takže nám nezbývalo nic jiného než zajistit převoz lodi a monoxyl dál stavět jinde.
Dodělávky pak probíhaly už v menší skupině lidí a mnohem pomaleji. Zbývalo nám ještě vylepšit vnější tvar lodi, udělat vnitřní příčky a doladit vyvážení. Samozřejmě jsme doufali i v to, že se nám podaří snížit váhu lodi co nejvíc, abychom si ulehčili starosti s manipulací. Dolaďování však nebralo konce a námi stanovený termín vyplutí na pátek 4. září 2009 se přibližoval nečekanou rychlostí. Na některé drobnosti jako pádla nebo sedátka se tak našel čas až těsně před plavbou.
Místem první plavby se stal Pivovarský rybník v Nasavrkách. Přestože nám počasí moc nepřálo, přišlo se na slavnostní vyplutí podívat více než 50 lidí. Ať už je zajímal náš experiment anebo jen doufali, že se zasmějí, až se vykoupeme, jejich přítomnost nás velmi potěšila.
Po několika úvodních slovech na přivítanou a slavnostním pokřtěním monoxylu jménem Rozárka jsme přistoupili k prvnímu vyplutí. Za pomoci přítomných jsme čtyřmetrové plavidlo spustili na vodu. Pro případ, že by loď nebyla stabilní, jsme měli připravené také kameny na zatížení dna. Loď bez posádky ale žádné vyvážení nepotřebovala. Pak už zbývalo jen vzít pádla, nepřevrhnout se při nastupování a vyplout.
První ponoření pádel do vody – a plavba začala. Monoxyl bylo těžší rozhýbat, ale jinak se loď chovala jak kánoe, jen s trochu větší setrvačností při ovládání. První tříčlenná posádka za potlesku přihlížejících úspěšně vyplula, obeplula malé kolečko a s nadšením ve tvářích přistála opět u břehu.
Na závěr zbývá už jen dodat, že s monoxylem máme další zajímavé plány. Ve spolupráci s občanským sdružením Boii o. s. bychom příští rok rádi uspořádali plavbu po Labi nebo závody monoxylů.
Projekt Dlouhá cesta k monoxylu proběhl v rámci programu Make a Connection a za podpory občanského sdružení Boii o. s. a dalších partnerů, kterým rovněž patří velké poděkování.
Více najdete také na webových stránkách www.keltove.webzdarma.cz a www.boii.cz
Ondřej Vojtíšek – zástupce týmu
Foto (c) 2009 Jaromír Zajíček
Akce se konala v rámci projektu Make a Connection.
Podpořilo ji Boii o.s., občanské sdružení na obnovu keltských tradic
Náměstí 1 – Zámek, 538 25 Nasavrky
email: boii@boii.cz
web: www.boii.cz
