Třicítka mladých tomíků z Kladna, Poděbrad, Brna, Roztok, České Lípy, Litoměřic a Prahy se sešla poslední srpnový týden na tradiční brigádě. Pracovali tentokrát v Opárně u Lovosic, při vyklízení mlýna před generální rekonstrukcí. Věru proměna oproti loňské a předloňské brigádě ve Sloupu!
Místo pohodlné kuchyně sporák ve squaterské kuchyni, elektřina z agregátu pár hodin denně, místo přepychových koupelen polní sprcha hbitě zprovozněná kladenskými Roháči. A pak už jen vození hlíny z „lednice“, prostoru někdejšího mlýnského kola, sekání zelené džungle lopuchů a kopřiv, bourání starých záchodů, snášení tašek ze střechy, práce, práce, práce…
O krky brigádníků pečovala Kačka Blandová z TOM S.T.A.N., podporována českolipskou Eliškou, kroky brigádníků směrovali Helenka Podroužková, Tomáš Novotný a Kamil Podroužek. Celou akci doprovázela dobrá nálada a vcelku solidní počasí, na jejím konci pak byl opravdu pořádný kus odvedené práce.
Nutno připomenout, že oprava Opárenkého mlýna, někdejšího svazáckého majetku, je umožněna díky financování z Evropské unie, přímo z Programu na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko – Cíl 3/Ziel 3. Tendr na generální opravu vyhrála firma Hlaváček, specializující se na opravy památek.
Tomáš Novotný, předseda Asociace TOM
Na hulváta aneb Brigáda v Opárenském mlýně
Na hulváta! To není bojový pokřik značící útok na nějakého nevychovance, jak by se možná mohlo zdát, ale jakési motto srpnové brigády v opárenském mlýně. Squatu, dalo by se říct – tak totiž naše provizorní hospodářství mezi mlýnskými ruinami opravdu působilo. A právě s drsnými podmínkami souvisí ten hulvát – totiž vše, spánkem počínaje, přes posezení, hygienu až po samotnou metodiku práce, se dělalo zásadně „na hulváta“ (rozumějme hulvátským způsobem).
Třicítka tomíků a jedna skautka z Brna, České Lípy, Kladna, Liberce, Litoměřic, Poděbrad, Prahy, Roztok a Valmezu v drsných podmínkách (pravda, mocně kultivovaných polní sprchou, mycími korýtky, obřím šapitó, luxusní kadibudkou s nádherným rytem a hlavně skvělou kuchyní) vykonala opravdu hodně práce. Náletová zeleň, která v uplynulých letech nalétala do mlýna a jeho okolí, je pryč. Tak i rozsáhlý kopřivový lán – pravda, ten jen dočasně. Byly vykopány kořeny zvící sloních lebek, anihilováno rumiště na nádvoří, vyklizena mlýnice, vytruhlány nádherné stoly a lavice, demontována střecha jednoho z domů, obrovské množství krytinových tašek přenošeno z místa A na místo B, z místa C na místo D a z několika dalších míst na několik jiných míst (po dvou dnech přemisťování tašek některým doslova hráblo a svými – přiznejme si to, naprosto nesmyslnými – vtípky, písničkami a smíchovými salvami téměř nakazili celé širé okolí).
Každá brigáda má svou specialitu – ve Sloupu to postupně bylo vytrhání osikového háje, kopání základů hříště (k jehož zbudování následně nedošlo a desítky člověkohodin tvrdé práce byly zhanobeny bující vegetací) či vyndavání hřebíků ze dřeva (které bylo následně spáleno táborákem); ve Mlýně se kopala lednice. Tedy nikoli podzemní úložiště potravin, nýbrž čtyřmetrová jáma, v níž rotuje mlýnské kolo (a z nějakého divného důvodu se jí říká lednice).
Při výkopových pracích byla kromě množství artefaktů a vepřových čelistí odhalena vodní jeskyně, která bude příjemným rozšířením plánované „Retenční nádrže a mlýnských lázní hasičky Růžičkové“. 
Za až nepříjemně horkého počasí, stálého oparu (pro Oparno tak typického), přátelské atmosféry, náčelníkova ideového a Bocmanova odborného vedení, volání „Jemen! (Yeah man!)“ a „Omán (Oh man!)“, hulvátských mravů, a hlavně poctivého pracování nám uplynul tuze příjemný týden, který je rozhodně na opárenském mlýně znát. Yemen!
Tomáš „Tradá“ Rada (hulvát)
