Jedno z mých oblíbených přísloví je ,,Všechno má svůj čas‘‘. A díky bohu jsem poznala, že můj čas nadešel v prvním ročníku, při volbě zástupce do studentské rady. 
Aktivně jsem se o tento post ucházela a naštěstí jsem byla i zvolena. Někteří spolužáci nedokázali pochopit, jak mě může bavit zůstávat po vyučování ve škole a řešit nesmyslnosti, jako je nedostatek toaletních papírů na záchodech, chybějící zrcadla a nepořádek pod lavicemi.
Po pár měsících ve studentské radě přišla pozvánka na první slavnostní zasedání Parlamentu dětí a mládeže města Ostravy. Ne příliš překvapivě jsem byla jediná, kdo na toto zasedání šel zcela dobrovolně. S trochou píle se nebyl problém za nějaký čas dostat z místa člena na pozici místopředsedy a zároveň předsedy zahraniční komise. Stejný způsob, jak se vypracovat na jednotlivé pozice v zaměstnání, funguje i v parlamentech. Vše musí jít pěkně postupně a nejlépe vzhůru.
Tímto způsobem po mém úspěšném zvolení zástupkyní za Ostravu přišla moje první cesta do Národního parlamentu dětí a mládeže v Praze. V Národním parlamentu jsem poznala spoustu lidí se stejnými zájmy a zároveň několik velmi dobrých přátel. A právě díky této kombinaci zájmů a přátel jsem dostala nabídku na organizační zajištění veřejného vystoupení Baracka Obamy v Praze.
S velikým nadšením jsem tuto nabídku přijala. Jednak jsem měla v plánu jet na Baracka za každou cenu a také to byla příležitost, která se naskytne jednou za život. Celá tato velká cesta započala ve čtyři hodiny ráno na nádraží Ostrava-Svinov. Naštěstí v cestování vlakem do Prahy ve tři nebo čtyři hodiny ráno jsem natolik vytrénovaná z Národního parlamentu, že to již nebyl pro mě žádný problém. Po příjezdu na Hradčanské náměstí začal meeting s lidmi z Bílého domu. Vysvětlovaly se organizační záležitosti, jako rozdávání legitimací, rozdělování do skupin jako VIP, special project atd. Odpoledne jsme po Praze rozdávali speciální vstupenky do sektoru přímo pod pódium a samozřejmě jsme nemohli chybět při příletu Air Force One.
Druhý den v šest hodin ráno jsme čekali nastoupení na vpuštění do prostor náměstí. Nikdy nezapomenu na nenávistné pohledy lidí, kteří nám museli udělat prostor, když se nám policisté snažili vytvořit koridor, abychom mohli projít. Při pozorování nadšených tváří organizátorů a dalších dobrovolníků a poslechu příjemné hudby se člověka zmocňovala euforie. Měli jste tendenci poskakovat, výskat a mávat na odstřelovače, což také, jak jsem si všimla, pár lidí dělalo. Náměstí se začalo velmi rychle naplňovat, a tak nezbývalo nic jiného, než se protlačit do první řady. Samozřejmě jen z organizačních důvodů. Z prostoru před pódiem a první řadou jsme dostávali stovky vlaječek, které jsme distribuovali mezi lidi. Za pár minut, kam jen oko dohlédlo, byly záplavy českých a amerických barev.
Po nějaké té hodince se objevil pan prezident Klaus a pan Topolánek. Procházeli prostorem mezi pódiem a lidmi a zdravili se s nimi. Také jsem si s nimi podala ruku a pozdravila, ale to spíše ze slušnosti než nějaké velké náklonnosti.
Nakonec přišlo to, na co všichni čekali. Na pódiu se objevil Barack Obama se svojí manželkou Michelle. Barack si svým charismatem a skvělým proslovem získal přízeň všech přítomných. Vypadal neuvěřitelně přirozeně a lidsky. Člověk nemohl uvěřit, že má před sebou prezidenta Spojených států amerických. Pak následovalo to, proč někteří lidé spali před vstupy na náměstí, aby se dostali do první řady. Barack se šel pozdravit s lidmi. Po namáhavém přemýšlení, co mu řeknu, jsem se ani nenadála a Barack stál přede mnou tváří v tvář. Mile se na mě usmál, podal mi ruku a ze mě vypadly jen takové ty fráze jako, že ho vítáme v Praze atd. Naštěstí vedle mne stála kamarádka, která začala mluvit něco o svíčkové, což vedlo k několikavteřinovému rozhovoru, který pokračoval s Michelle Obamovou.
Po tomto okamžiku jsem byla asi nejšťastnější člověk na světě. A s klidným srdcem mohu říci, že ty hodiny strávené řešením problému s toaletními papíry stály za to.
Národní parlament dětí a mládeže
jeden z projektů programu Participace, který patří pod Duhu, sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi.
NPDM funguje od roku 1997. Jeho stěžejní činnost se tématicky zakládá na Úmluvě o právech dítěte a aktivní výchově k občanství.
Společně děláme celorepubliková zasedání, ankety, koncerty začínajících kapel, pořádáme workshopy k tématům, která nás zajímají (Evropská unie, Úmluva o právech dítěte, aj.), malujeme Knihu k dětským právům..
Národní Parlament Dětí a Mládeže (NPDM) je vrcholná forma zastřešující parlamenty dětí a mládeže (PDM) ze škol, měst, krajů v České republice. Jeho členové jsou volení zástupci dětí a mládeže z krajského, resp. místního PDM. Celá struktura je dobrovolná.
NPDM je nejvyšší struktura participace, na níž se zástupci dětí a mládeže setkávají a jednají. Národní Parlament se formou návrhů, doporučení, připomínek a podnětů zabývá všemi otázkami týkajícími se zájmů a práv dětí a mládeže. Ve své činnosti NPDM spolupracuje s orgány státní správy, samosprávy, dětskými a mládežnickými organizacemi, neziskovými organizacemi, středisky volného času dětí a mládeže apod.
