„Jednoho dubnového rána roku 2009 se v českém městě Čelákovice děly podivuhodné věci. Ve velkém sále spolu seděli čeští účastníci (zhruba polovina lidí v sále povstane a zase se posadí), němečtí účastníci (opakuje se stejná situace, až na to, že vstane drtivá
většina těch, kteří předtím zůstali sedět), organizátoři celé akce (pro změnu se zvedne nenápadná hrstka lidí), kandidátka do Evropského parlamentu (docela vzadu v sále se vztyčí ženská postava) a vážení hosté (několik přítomných fotografů většinou stejně stojí, a tak aspoň zamávají k pódiu). Všichni se těšili na plodné diskuse (ozve se mnohohlasé brebentění). A jaké že to měly být diskuse? (Znovu zazní nesrozumitelná změť hlasů.) Jelikož v té době měla Česká republika na starosti předsednictví Evropské unie (osazenstvo sálu se chytí za ruce, čímž vytvoří lidský řetěz), tak se všechny ty diskuse (kdo má ústa, opět mluví) věnovaly evropským tématům…“
…Jsme v sále konferenčního centra v Čelákovicích u Prahy. Je sobota 18. dubna dopoledne a lektorka jazykové animace právě procvičuje klíčová slova, která se účastníkům a účastnicím 6. česko-německého setkání mládeže „generation EUrope 2009“ už dostala jaksepatří „pod kůži“. Vybraným výrazům odpovídá vždy nějaké výstižné gesto. Evropský parlament tak symbolizuje přemýšlivá póza s ukazovákem přiloženým ke spánku, mládež zase paže jásavě zdvižené nad hlavu do rozevřeného „V“ a evropské volby se „řeknou“ gestem typickým pro hlasování. Když lidé uslyší název Lisabonská smlouva, podají si se sousedem ruce a slovo migrace je pokynem k tomu, aby si s ním vyměnili místo. To je pak v sále, kde naráz „migruje“ zhruba stovka mladých lidí, docela živo…
Zábavná jazyková animace je ale vlastně jen předehrou toho podstatného, proč sem všichni přijeli. Po krátké pauze se odeberou do učeben, kde probíhají workshopy – semináře na různá evropská témata. 
Kdo chce, může se zapojit do interaktivní simulační hry na Evropský parlament v rámci workshopu „Evropské volby“; koho zajímá historie, může se o ní něco dozvědět na semináři s názvem „Sudety očima pamětníka“; azylová politika, migrace a menšiny v Evropě jsou obsahem diskusního fóra „Pevnost Evropa“ a všemožná PRO a PROTI uvažovanému začlenění státu s bílým islámským půlměsícem a pěticípou hvězdou na rudé vlajce ke stávající unijní sedmadvacítce zazní na workshopu „Evropská unie a Turecko“. Workshopů je v nabídkovém listu čelákovického setkání rovný tucet, a tak si nejspíš každý vybere téma, které je mu obsahově nejbližší.
Jedno z nich zrovna probírá s desítkou zájemců na semináři „Česko-německá spolupráce při zohlednění politiky vůči mládeži“ Anna Stvrtecky – ona dáma, která při jazykové animaci povstala, když lektorka pronesla: „…kandidátka do Evropského parlamentu“. Anna Stvrtecky (SPD) má dvojí občanství – české i německé; narodila se v Aši, třicet let žila v tehdejším Československu a od roku 1990 z rodinných důvodů žije a pracuje v Bavorsku. Seminář vede dvojjazyčně, přičemž přítomným přibližuje některé aspekty česko-německé spolupráce: V jakých oblastech vlastně existuje? Jak vypadá? Co znamená pro mládežnickou politiku v obou zemích a na evropské úrovni? Do jaké míry jí brání jazyková bariéra a jak se v rámci euroregionu překonává? A jak je to vůbec se zájmem mladých lidí o „věci veřejné“…?
Do debaty se rodnou němčinou zapojuje Katrin, načež padne otázka, jestli je politicky činná. Katrin říká, že ano, i když není v žádné straně. Má za to, že hlavní problém spočívá v názorovém střetu dvou generací. První – starší – zažila „studenou válku“ a dívá se na celou řadu věcí jinak než mladá generace, k níž se Katrin řadí. Rozdíly jsou přitom podle ní propastné; je těžké najít společnou řeč a ona osobně má problém se s tím vyrovnat. Může v těchto vztazích záležet na tom, odkud lidé pocházejí? Katrin to nepokládá za stěžejní; zásadní potíž tkví podle ní hlavně v tom, že každá generace vidí problémy jinde. Mladého člověka zajímá mobilita, to jestli může cestovat, jaké hranice má, kde se může učit, kde může pracovat… Historické otázky jsou pro něj sice důležité, ale nestojí na prvním místě.
Katrin uvádí příklad: Když pořádala v Berlíně výstavu s mladými umělci, nazvali ji Neuland, což znamená Nová země, potažmo Neznámá země. Při jedné zahajovací řeči byl tento název právě ze strany staršího účastníka interpretován úplně jinak, než jaký byl autorský záměr, a ještě navíc s jakýmsi – tvůrci nezamýšleným – historickým podtextem…
Mezigenerační problém, i když trochu jinde, vidí i Michal z českého sdružení Mladých konzervativců. „Když se podívám na svého mladšího, patnáctiletého bratra, ten nemá vůbec ponětí o politice, o politické dění nemá zájem, zajímá ho úplně něco jiného,“ říká.
„Mám tu zkušenost, že když se mladých lidí zeptáme, jestli chtějí vstoupit do politické strany a podílet se na určitém společenském vývoji, vyvstane první otázka: Co mi to všechno přinese? Tím pádem končí dialog, musí se přejít k monologu a vysvětlit mládeži, co to má za výhodu politicky se angažovat,“ podotýká kandidátka do Europarlamentu Anna Stvrtecky.
Téma workshopu je natolik obsáhlé a mnohovrstevnaté, že dvě hodiny k jeho probrání zdaleka nestačí. V závěrečném shrnutí lektorka konstatuje, že přes rozvoj česko-německých vztahů stále chybí potřebné struktury; podle ní by se tudíž měly hledat další „chodníčky“, jaké představuje například Koordinační centrum česko-německých výměn mládeže Tandem.
„Tohle setkání je i pro mě určitým podnětem k tomu, abych usilovala o ještě intenzivnější (česko-německé) vztahy, ještě intenzivnější spolupráci se stranami, s organizacemi, s institucemi a o ještě užší spolupráci v rámci euroregionu,“ loučí se Anna Srtvrtecky s účastníky „svého“ workshopu a ti ji odmění potleskem.
Podobně probíhaly i další semináře. Účastníky 6. česko-německého setkání mládeže „generation EUrope 2009“ navíc přijalo vedení pražského Goethe Institutu. Mladí lidé měli také možnost debatovat s kandidáty do EP a s odborníky na evropskou politiku.
Konkrétním výstupem celé akce, pořádané Tandemem ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže a konané pod patronací 1. náměstkyně ministra školství Evy Bartňové a velvyslance SRN v ČR Helmuta Elfenkämpera, bylo přijetí „Čelákovického prohlášení“. Účastníci setkání se v něm obracejí na politickou reprezentaci a instituce s požadavky shrnutými do 13 bodů. 
Obsahují kupříkladu rozšíření možností participace mládeže a mladých dospělých v Evropě a informovanosti o ní, vytvoření a zavedení programů proti nezaměstnanosti mladé generace či nakládání s přírodními zdroji zodpovědné vůči dalším generacím. Deklarace končí apelem na mladé lidi v Česku a Německu, aby se zúčastnili červnových voleb do Evropského parlamentu. „Jedině, když podpoříme kandidáty, kteří dokáží zastupovat naše zájmy, máme záruku, že formulovaných cílů bude dosaženo,“ stojí psáno v deklaraci.
