Návštěva zástupců Národního parlamentu dětí a mládeže (21. 11. 2008)Fašismus. Komunismus. Dvě jednoduchá slova, která však dokáží obsáhnout jedny z největších hrůz v dějinách lidstva. Jaká je však mezi nimi, kromě oněch hrůz, souvislost? Odpověď je jednoduchá: totalita.

    Pro někoho dávná minulost, pro někoho pojem z učebnice dějepisu, pro jiného však stále živé a mnohdy i bolestivé téma. A Národní parlament dětí a mládeže (NPDM) rozhodně nespadá do prvních dvou skupin. Proto se v pátek 21. listopadu 2008, první den jedenáctého zasedání NPDM, jeho členové vydali na exkurzi do Ústavu studia totalitních režimů v Praze.
    Návštěva zástupců Národního parlamentu dětí a mládeže (21. 11. 2008)Program začal nejprve přednáškou o totalitě jako politickém systému. Především tedy o tom, který poznali na vlastní kůži i občané tehdejší ČSSR. Oborníci na danou tematiku osvětlili obsah pojmů jako rozvědka, špion, Státní bezpečnost, KGB, atd. Mladí zastupitelé dokonce dostali možnost nahlédnout do několika svazků z archivu STB či jakéhosi „kodexu špiona“.

    Návštěva zástupců Národního parlamentu dětí a mládeže (21. 11. 2008)V druhé části programu se promítal film „The Soviet Story“ od litevského režiséra jménem Edvins Snore. Tento dosud téměř nezveřejněný dokument pravdivě ukázal, jak byla vedena ruská politika v době Stalina, zvláště pak jeho nelidské způsoby odstraňování nepřátel. Velmi zajímavým se pro většinu diváků stalo srovnání fašismu a komunismu. Téměř stejná hesla, stejné propagandistické obrázky, stejná gesta. Až k neuvěření, že se jedná o dva různé systémy a dva odlišné diktátory. Nejsmutněji však působily výpovědi pozůstalých či samotných obětí hladomorů, výslechů a mučení, které se odehrávaly v oblasti Ruska a východní Evropy.

    Návštěva zástupců Národního parlamentu dětí a mládeže (21. 11. 2008)Po skončení promítání se z tváří zúčastněných daly vyčíst smutek, lítost či hořkost nad křivdami, které stále ještě nebyly napraveny. Rozvinuly se pak četné diskuse, především o lhostejnosti nadnárodních organizací a Evropy k nenapraveným zločinům tehdejší doby.

    Jedním ze zúčastněných byl i Andrej Galčenko, původem z Ruské federace. Deset let už žije v České republice a o komunistických hrůzách prohlašuje: „Vítěze nikdo nemůže odsoudit za genocidu, protože je to vítěz. Víc není třeba dodávat.‘‘

    Také ostatní členové NPDM by byli rádi, kdyby se informace o zrůdnosti totalitního režimu, především prostřednictvím tohoto snímku, dostaly k co největšímu množství mladých lidí. Exkurze v tomto ústavu se stala opravdu cennou zkušeností a dalším krokem k poznání historie lidstva.

    Národní parlament dětí a mládeže – Aneta Skřebská, Olomouc

    Autoři