Tábor klubu Pfadfinder - ilustrační foto M. K. RocmanováProbíhající letní činnost, zejména tábory, přináší občas nečekané situace. Prázdniny dodaly takové překvapení od obecních úřadů. Letošní záludnost spočívala v požadavku na výběr tzv. místních poplatků. Na (následným průzkumem prý nejeden) tábor přišli zástupci samosprávy s požadavkem na jejich úhradu. Oficiálně nám dotaz položil kolega z jednoho členského sdružení ČRDM s prosbou o radu – jak postupovat a zda je to vůbec možné. Jistě nám polichotilo, že byl přesvědčen o naší odbornosti a ochotě a směřoval svůj dotaz k nám, na Opravdu dobrý tábor, ačkoli by se nabízelo spíše kontaktovat k tomu povolanou střešní organizaci.
    Na druhou stranu popsaný jev se nám zdál vskutku zákeřný, a tak místo odkazu do jiné Kanceláře jsme se jali pátrat po odpovědi. Nebylo to úplně snadné. I proto se chceme o naše zjištění podělit dále, protože není vyloučeno, že se s podobným problémem setkali i další pořadatelé táborů a hledají potřebné argumenty.

    Ona zrádná otázka byla: Na území obce jsou každoročně pořádány dětské letní stanové tábory. Pozemek je ve vlastnictví organizátora táborů a stany jsou s podsádkou. Podléhá tento typ ubytování místním poplatkům?
    Při hledání odpovědi jsme zjistili, že jako teoreticky možné přicházejí dle zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v úvahu pouze poplatek za lázeňský a rekreační pobyt (§ 3) nebo poplatek z ubytovací kapacity (§ 7). Přímo ze zákona však zároveň vyplývá, že ve výše uvedeném příkladu ke zpoplatnění dojít nemůže, a to konkrétně z následujících důvodů:

    1. Poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají mj. osoby mladší 18 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (§ 3, odst. 2, písm. c) – lze předpokládat, že účastníci dětského stanového tábora splňují tuto podmínku.

    2. Stejnému poplatku nepodléhají také fyzické osoby, které prokáží jiný důvod svého pobytu než je léčení nebo rekreace (§ 3, odst. 1) – vedoucí tábora jsou velmi pravděpodobně ve pracovně-právním, příp. jiném smluvním vztahu s organizátorem tábora, nejsou zde tedy na rekreaci ani na léčení. Jako důkazní prostředek lze použít i čestné prohlášení ubytovaného.

    3. Druhému poplatku, tedy z ubytovací kapacity, nepodléhá ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků (§7, odst. 2, písm. a) – což opět zahrnuje velmi pravděpodobně všechny účastníky tábora: „Ubytovací kapacitou, která nepodléhá zpoplatnění podle zákona, jsou zařízení sloužící pro přechodné ubytování studentů a žáků např. internáty, koleje, školy v přírodě i letní rekreační tábory.“

    4. Tomuto poplatku rovněž nepodléhá ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které toto zařízení vlastní nebo k němu mají právo hospodaření (§7, odst. 2, písm. b) – majitel pozemku, resp. stanů, poskytuje ubytování vedoucím jakožto svým pracovníkům.
    Pomohla i konzultace na legislativně-právním oddělení Svazu měst a obcí ČR, dle jejich názoru zákon nedává oporu zpoplatňování dětského letního stanového tábora. (Dle stavu legislativy k 8. červenci 2008.)

    Doufejme, že táborů, kterým budou obce chtít naúčtovat vydýchaný vzduch, nebude mnoho. Pokud ale takový případ nastane, snad již budeme všichni lépe vědět, jak takové výběrčí odkázat do patřičných míst.

    Autor